22.4.2011
Cestou k NP Tongariro se ještě zastavíme ve městě Taupo v termálních lázních, kde uplatňujeme slevu 2 za cenu jednoho, kterou máme od půjčovny našeho auta. Lázně jsou plné lidí z přilehlého kempu a i když je tu hodně cizinců, Čechy tu kupodivu nepotkáváme 😉
Místo nich je tu plno Maorů, kteří jsou ihned k rozpoznání, jsou snědí, vysocí a pěkně urostlí, mají typické maorské tetování a vypadají jako pořádní zápasníci. Prostě jeden opálený ragbista vedle druhého. 🙂
Totálně vyhřátí se vydáme na 60km dlouhou cestu k našemu vytipovanému kempu, který je sympatický v tom, že je zdarma a blízko našeho zítřejšího treku.
23. 4. 2011
Na dnešní den jsme si naplánovali podniknout jednodenní trek „Tongariro Alpine Crossing“. Tento trek vystoupá až k sopečným kráterům, kde sice není vidět žádná žhavá láva, nicméně v některých místech se ze země zřetelně kouří a do okolí uniká síra. V každém případě jsou z treku krásné výhledy, pokud to počasí dovolí. Nám se dle předpovědi má počasí zkazit až odpoledne, ale bohužel už ráno je zataženo a viditelnost je místy velmi omezená. Když po menších zmatcích parkujeme na jednom konci treku, zrovna kolem projíždí transit, kterého využijeme a necháme se převést na druhý konec treku, odkud je výstup méně náročný. I tak ale dnes vystoupáme zhruba 800 výškových metrů.
Po první hodině a půl treku za slabší viditelnosti se dostaneme do mraků, takže vidět není skoro nic.
To naštve každého fotografa. Proto aspoň Michal využije toho, že jsme se dostali do výšky, kde už na zemi leží sníh a zahajuje bitvu s cílem zlepšit náladu fotografky Laďky.
Nakonec se počasí přeci jen umoudří a najednou se mraky zničeho nic rozeženou a konečně vidíme to, proč se sem pachtíme. 🙂
Celý trek je na zhruba 9 hodin a protože máme časovou rezervu, rozhodneme se trek prodloužit o výstup na vrchol sopky Tongariro do výšky 1967 metrů.
Ještě vyšší je vrchol sopky Ngauruhoe, kolem které pouze procházíme.
Další sopečný kráter je krásně zbarvený do červené barvy.
V údolí je také několik jezer, kde se koupat rozhodně nesmí.
Při cestě zpět nás už zastihne na posledních 45 minut tma, takže jsme rádi, že jsme si s sebou přibalili čelovky. Ostatní opozdilci toho rádi využívají a připojují se za nás do vleku.
Když se vrátíme k autu, vyrazíme do kempu, kde jsme strávili už předchozí noc. Je to vlastně první kemp na Zélandu, kde zůstáváme déle než jednu noc :-).
24. 4. 2011
Dnes je sice neděle, ale cestovatelé nikdy dlouho nespí, zejména proto, že je třeba naplánovat náš další pobyt na Zélandu. V deset hodin končíme s plánováním a vracíme se zpět do města Taupo. Zde na informacích získáváme mapu okolí a z atrakcí si vybíráme návštěvu „Kráterů měsíce“. Zde platíme „symbolické“ vstupné $6 pro dobrovolníky, kteří nám za to budou po dobu našeho pobytu v areálu hlídat auto. Tolik nám alespoň vysvětluje brožurka, kterou za vstupné dostáváme.
V areálu je vidět ze země stoupající pára,
dále pak bublající bahnitá jezírka a na hodně místech úplně stačí natáhnout ruku mimo dřevěný chodník a ucítit horko sálající z půdy.
Hned naproti přes hlavní silnici se nachází největší novozélandské vodopády „Huka“.
Zde je parkoviště narvané k prasknutí a stejně tak jsou plné lidí i všechny vyhlídky včetně mostu vedoucího přes řeku před vodopády. Pod vodopády se opět prohání motorové čluny, do vodopádů si ale netroufnou 😉