Po snídani jsme riskli rezervaci lístků na noční vlak přes internet a vyšlo to, máme lehátka u sebe v jednom vagónu. Už jsme slyšeli jiné cizince, kteří takhle úspěšní nebyli a tak vlastně cestovali každý sám. Při pořizování lístků přes internet totiž dopředu není jasné, jaké lístky si vlastně člověk kupuje. Pouze ví vlak a třídu. Tříd je velké množství, celkem 7. První nejnižší třída „General“ je to pravé lidové cestování pro většinu Indů. Lístek je děsně levný, není na jméno a vagóny jsou tak přecpané, ti nejrychlejší sedí na dřevěných lavicích, ostatní se na sebe tlačí vestoje a mrňavá okna nejsou zasklená. Doufáme, že nebudeme mít důvod se touto třídou svézt. Vyšší třída „Sleeper“, tedy spací, je už na jméno a každý cestující by měl mít své vyhrazené místo. Touto třídou jsme již cestovali z Delhi do Agry. Následují další stále neklimatizované třídy třetí, druhá a první. Tímto ale nekončí, protože na řadu přichází klimatizované třídy, také třetí, druhá a první. Existují ještě nějaké speciální třídy ve speciálních vlacích, ale těmi se určitě nesvezeme. Protože jsme náš lístek kupovali jen několik hodin dopředu, zbylo pouze 15 míst ve 2. klimatizované třídě. Lístek už na indické poměry není levný, ale pořád je levnější než srovnatelný vlak v ČR.
Ale zpět k našim zážitkům v Udaipuru. Prošli jsme si místní obchůdky, Laďka si koupila moc pěknou šálu za pár Rupí, Michal banány ještě za míň 🙂 Po obědě jsme si chtěli vypůjčit lodičku – šlapadlo a projet se po jezeře. V půjčovně nám byli ochotni lodičku půjčit, ale jen za podmínky, že si nasadíme záchranné vesty, jinak to prý nejde, nařízení je nařízení. Špinavé vesty si nasazovat odmítneme a tak z výletu sešlo. Vynahradíme si to ayurvedskou masáží – obejdeme pár salónů, vybereme ten levnější a doufáme, že kvalita bude přijatelná. Dle majitele salónu jsme teprve druzí Češi za poslední tři roky… Masáž je příjemná, olejová za použití místní přírodní kosmetiky. Po masáži následuje večeře a cesta na nádraží. Spolucestující ve 2. klimatizované třídě už patří mezi horních 1 milion Indů, jsou vybaveni moderními mobily i notebooky, takže nemáme strach, že by se nám něco mohlo ztratit. Do vagónu nastoupil i prezident, respektive ihned se ukazuje, že to je průvodčí ve velmi důstojně vypadající uniformě a plynně hovořící srozumitelnou angličtinou.