29. 6. 2011
V Rurrenabaque se vracíme na hostel, kde se opět nastěhujeme do našeho pokoje a pak jdeme zpět do centra městečka, kde vyřizujeme nezbytné drobnosti – vybereme peníze v bance (bankomat tu nemají), vyzvedneme si vyprané prádlo a skočíme si na internet, kde se dozvídáme nepříjemnou předpověď počasí pro okolí jezera Titicaca, kde by mělo být chladno a deštivo. Do tohoto počasí se nám vůbec nechce, proto se rozhodneme, že se místo toho vypravíme ještě do středu Bolívie, do města Sucre…
30. 6. 2011
Dnes ráno se naposledy nasnídáme výborných čokoládových palačinek s ovocem a přesuneme se na nádraží. Autobus do La Pazu má vyrazit v půl dvanácté, ale nakonec se tak stane až kolem jedné…
První čtyři hodiny cesty jsou opět utrpení, protože silnice je silně rozbahněná a opět se vyhýbáme stavebním uzávěrám. Po zastávce na svačinu se konečně jede po zpevněné silnici, i když to pořád není asfaltka, na kterou jsme zvyklí z Evropy. Silnice se vzápětí zúží a začne hodně stoupat do hor. Už není dostatečně široká pro dva jízdní pruhy, a tak se protijedoucí auta musí navzájem pouštět, přičemž zde platí pravidlo, že menší auto se musí vyhnout většímu. Obvykle to funguje, ale párkrát se na několik desítek minut zasekneme na místě, když se řidiči dohadují, kdo kam uhne a kdo bude muset couvat…
Kolem jedenácté večer zastavujeme na benzínce, kde máme opět možnost si zajít na toaletu (v autobuse není) a případně si něco koupit k jídlu… My už jsme ale všechny peníze utratili a další si vybereme až zítra v La Pazu.