25. 9. 2011
Noční cesta autobusem nám vcelku rychle uteče. Probudíme se ve chvíli, kdy autobus zastavuje už za světla na nádraží v městě Pitalito. Po nějaké chvíli se autobus opět rozjede a za 45 minut konečně přijíždíme do San Agustínu.
Zde bohužel prší a obloha je nyní beznadějně zatažená. Náš knižní průvodce nás varuje před dohazovači hostelů, kteří se tu skutečně objeví a zbytečně nám zvyšují cenu za ubytování o svoji provizi v přilehlých hostelech. Raději si zajdeme na kafe, abychom je setřásli. Nakonec se ubytujeme v 6 bloků vzdáleném hostelu, do kterého nás odveze sám majitel. Ubytování tu není špatné, je to nový hostel s novým vybavením, kuchyňkou a v posledním patře na střeše hostelu jsou k dispozici hamaky…
Počasí se konečně začíná zlepšovat, takže vyrážíme na oběd a po něm do 3 kilometry vzdáleného archeologického areálu.
San Agustín je místo s nejvýznamnějšími archeologickými vykopávkami celé Kolumbie. Jsou zde k vidění především krásné velké sochy, za nimiž se v kamenných hrobech ukrývají ve své době významní nebožtíci.
Některé sochy vypadají opravdu zajímavě. 🙂
V areálu jsou celkem čtyři oblasti s nalezenými hroby a sochami, přičemž jedna z nich je na vrcholku kopce, ze kterého je za dobrého počasí krásný rozhled. Dnes jsou ale kvůli oblačnosti zajímavější samotné sochy.
V areálu je také malé muzeum (bohužel pouze ve španělštině) a pak stezka džunglí, kolem které jsou v určitých intervalech rozestavěny kamenné sochy figur nejrůznějších podob. Tyto sochy byly posbírány z blízkého okolí, kde již zdobily něčí zahrádky nebo veřejná prostranství jako náměstí apod.
V pět hodin celý areál zavírají, takže se vydáme zpět k hostelu, přičemž cestou si ještě nakoupíme jídlo na večeři a snídani.
26. 9. 2011
Dnes budeme celý den na cestě. Začínáme v osm ráno, kdy z našeho hostelu zamíříme do centra města, odkud odjíždíme hodinovou jízdou do města Pitalito osobním autem značky Kia.
V Pitalitu nás čeká vyjednávání o ceně jízdenky na další trasu, což se nám nakonec jakž takž podaří (vyjednáváním snížíme předražené jízdné na přiměřeně drahé…). Naše auto (jedeme opět stejným osobákem značky Kia, autobusy tu tak často nejezdí) vyjede překvapivě o půl hodiny dříve, než byl původní plán. Tento druhý úsek dnešní cesty je dlouhý 180 km a končí ve městě Mocoa. Zde si nejprve zajdeme na oběd a pak opět vyjednáváme cenu dnešního posledního úseku. Vyplatí se nám nastoupit do autobusu až těsně před odjezdem, protože tímto manévrem, kdy celou dobu čekáme na nejvýhodnější nabídku od všech přítomných prodejců, snižujeme cenu o 25%. V každém případě cesta bude dlouhá, takže od 14. hodiny musíme vydržet dalších více než 6 hodin na sedadlech v autobuse…
Cestou je aspoň možné sledovat krásně zelené hory, mezi kterými se klikatí nezpevněná silnice a pak také práci řidiče, který musí až příliš často dolévat do chladiče motoru neustále další vodu…
Pokračování v Pastu.