29. 8. 2011
Puerto Lopéz už není tak turisticky útulné a možná je tu i trochu více nebezpečno. Náš cíl je jasný – najít si ubytování, což se nám podaří v hostelu dokonce s anglicky mluvícími majiteli.
Druhým naším úkolem je zajistit si na zítra výlet na Stříbrný ostrov – Isla de la Plata. Nikdo přesně neví, proč se ostrovu říká stříbrný, jedna legenda praví, že si tu Francis Drake ukrýval svůj uloupený poklad, jiní tvrdí, že je to podle barvy guanem pokrytých vrcholků… Důvodem, proč se tam chystáme my, je to, že tu žije velké množství různých druhů ptáků a ostrovu se také přezdívá „Malé Galapágy“. Navíc prý právě v tomto ročním období máme velkou šanci, že cestou na ostrov a zpět uvidíme Humboldtovy velryby. Obejdeme několik turistických kanceláří a nakonec si koupíme výlet u té nejlevnější. Dle zkušeností víme, že platit víc nemá smysl, protože nakonec se všichni potkáme na té stejné lodi…
Na večeři si zajdeme do jedné z restaurací u pláže na výbornou rybí polévku a smaženou rybu. Cena za večeři je sice dvojnásobná, než co jsme platili v předchozí Montanitě, ale lepší jídlo za to stojí.
30. 8. 2011
Dnes ráno se nám konečně podařilo získat od naší letecké společnosti Iberia informaci, kvůli které jsme jim museli 7x volat. A výsledek nás vůbec nepotěšil. Naše zamýšlená změna odletu z původně plánovaného Quita na hlavní město Kolumbie Bogotu, by nás stála skoro 8000 Kč každého. To je skoro stejně jako nová letenka do Evropy. Takže zůstaneme u původního plánu a jsme rádi, že se nám podařilo celou cestu si dopředu naplánovat tak, že jsme nakonec žádné takové změny dělat nemuseli…
V půl desáté začíná náš výlet na Stříbrný ostrov. Se 17-ti člennou skupinou turistů odcházíme k přístavu, kde právě vrcholí práce rybářů v třídění ryb a čištění sítí.
Na pláži také najdeme krásný a nebezpečný úlovek – tohoto žraloka. Potkat ho v moři bychom nechtěli. 🙂
Protože přístav tu nemá žádné molo, do lodi musíme nastoupit bez bot a s pořádně vyhrnutými kraťasy, což je poněkud nekomfortní. Na lodi nám rozdají mokré a tak trochu plesnivé záchranné vesty, bez kterých nás údajně nepustí z přístavu. To je dnes naštěstí na tomto výletě poslední zklamání.
Loď má dva výkonné závěsné motory, takže když se rozjede na plný výkon, na vlnách to začne hodně házet. Takto jedeme zhruba půl hodiny, než se nedaleko od nás objeví první kytovec.
Velryby se kolem lodi občas vynoří, předvedou nám vodotrysk a jednou dokonce vyskočí salto. To se nám (zatím) nepodařilo nafotit.
Pak už pokračujeme v plavbě na plný plyn až ke Stříbrnému ostrovu, kde zakotvíme a opět s mokrýma nohama vystupujeme na pláž. Na tomto ostrově si dle jedné legendy údajně pirát Drake ukrýval svůj poklad. Nám ale naši průvodci oznamují, že odnášet z ostrova cokoliv jiného než fotky, je zakázáno…
Navíc jsme v jediném přímořském ekvádorském národním parku, takže zde ochranu přírody berou skutečně vážně. Ještě před rokem tu zahraniční turisté platili vysoké vstupné, i když se na rozdíl od místních chovají k přírodě mnohem citlivěji. Od letošního roku jsou vstupy do všech národních parků (s výjimkou ostrovů Galapágy) za pouhé $2.
Naše skupina se rozděluje na dvě menší skupinky podle jazyka, ve kterém bude probíhat výklad. V naší skupince jsou kromě nás ještě 3 mladí Američané a párek Němců v důchodovém věku.
Na ostrově jsou dvě hlavní trasy, podél kterých je možné vidět trochu jiná zvířata. My se rozhodneme jít trošku náročnější trasu, kde bychom mohli vidět krásné ptáky pěkně zblízka.
Od naší průvodkyně se dozvídáme, že jsme tu právě v období sucha, kdy je celý ostrov holý a vegetace je poněkud neatraktivní. To ale vyhovuje ptákům, protože kolem ostrova zároveň vede teplý mořský proud, který sem žene spousty makrel sloužících jako snadná potrava.
A ptáků je tu opravdu spousta, takže už zanedlouho vidíme párečky modronohých ptáčků Boobies, kteří si právě připravují hnízdo, nebo se už střídají v sezení na vejcích, nebo se už dokonce starají o svá věčně hladová mláďata.
Zástupci dalšího druhu ptáků jsou ke svým mláďatům mnohem krutější. Ačkoliv mají vždy tři vejce a tedy i tři potomky, rodiče krmí pouze jednoho z nich a ostatní jsou tak odsouzeni k smrti hladem. Rodiče údajně letí za potravou až 200 kilometrů daleko a nemají tak možnost přinést více potravy pro všechny. Ale když to ví dopředu, tak je jejich špatné plánování rodičovství neomluvitelné…
Opeřené mládě vypadá docela legračně.
U pobřeží se nám podaří zahlédnout jednoho lachtana a nad námi se proletí největší pták – albatros. Toho pak později uvidíme i sedět v hnízdě s malým mládětem.
Po necelých třech hodinách se vracíme zpět do lodě, kde dostaneme dle očekávání chudší svačinku (dva malé sendviče) a zájemci využijí možnosti si zašnorchlovat. Nás to v tomto počasí vůbec neláká, takže pozorujeme rybky z lodě. Vidíme hejno dvou druhů ryb, přičemž jedny z nich jsou skutečně překrásné.
Při návratu zpět na pevninu začne to pravé přírodní divadlo, protože se nám podaří nalézt velmi aktivní velrybu, která nám předvede všechny své kousky, včetně krásných skoků nad hladinu.
U velryby zůstaneme nad očekávání dlouho, takže se do přístavu vracíme prakticky pár minut před soumrakem. Tento výlet se nám opravdu líbil a jsme rádi, že jsme se na něj vypravili.
Po večeři se vracíme na hostel, kde se seznamujeme s dalším Čechem, který cestuje po Ekvádoru. Poté, co si navzájem předáme cestovatelská doporučení, jdeme spát. Zítra nás čeká brzké vstávání a další dlouhá cesta.
31. 8. 2011
I když nejkratší cesta do našeho dnešního cíle městečka Baňos by vedla přímo na východ, použitelné autobusy jedou pouze na jih do nám známého Guayaquilu. Vstáváme tak, abychom stihli autobus v 7 hodin ráno, takže na nádraží v Guayaquilu jsme po jedenácté dopoledne. Opět si tu zajdeme na oběd a v jednu hodinu vyrážíme na 7 hodin dlouhou jízdu do Baňos, Těsně před cílem se na další půlhodinu zdržíme v místě, kde opravují silnici a tak se tu jezdí střídavě jen jedním pruhem, takže do Baňos přijíždíme opravdu pozdě.