17.-19. 5. 2011
Protože už cestou autobusem se Michal necítil moc ve své kůži, zůstáváme dnes a následující dva dny prakticky pouze na hostelu a využíváme čas na zpracování zápisků z cest a relax. Hostel je hodně svérázný, spíš nám připadá, že jsme u majitelů na návštěvě doma. Sdílíme spolu kuchyni s jídelnou, kde žijí nejen majitelé a jejich roční syn Filipe (zrovna druhý den našeho pobytu má narozeniny), ale také pes Atila a další 3 kočky.
Odpoledne se zde dají trávit pod pergolou, která je zarostlá nikoliv vínem, ale místní rostlinou s krásnými plody, ze kterých se dělají jednak hrnečky na místními oblíbený nápoj maté (chuťově podobný čaji), ale pokud necháte zrníčka v plodu usušit, získáte výborné rumba koule.
Na hostelu se také setkáváme s francouzsky mluvícími holkami z Tafí, ze kterých se vyklube jedna Francouzka a druhá Kanaďanka, které zde v Argentině obě studují v Buenos Aires a nyní si vyjeli na pár dní do přírody. Ještě je tu s námi postarší Australanka a pak Italka, která akorát dokončila studium na univerzitě a vyrazila na cesty. Jak nám řekla, pokud by chtěla nastoupit jako vystudovaná učitelka do státní školy, musela by se zapsat do pořadníku a asi 8 let čekat, než na ni přijde řada. 🙁
20. 5. 2011
Dnes už konečně vyrážíme do okolí Amaiche, abychom tady taky něco viděli. Jedeme autobusem až do vesničky Quilmes, odkud musíme 5 kilometrů po prašné silnici pěšky vstříc horám, kde nás čeká návštěva opuštěného města, ze kterého zůstaly krásné ruiny. Historie tohoto místa ale není růžová. Obyvatelé tohoto starověkého města se ubránili Inkům a následně nebyli ochotni respektovat Španěle jako nové svrchované dobyvatele a tak je Španělé odtud všechny poslali na strastiplný pochod pěšky až do Buenos Aires. Většina obyvatel města (asi 5000) tento pochod nepřežila a ten zbytek (prý jen 50) pak dožil v otroctví.
Ruiny samotné jsou krásně zachovalé, z domů sice zůstaly pouze základy, ale i tak si člověk může udělat představu, jak toto místo ve své době vypadalo.
Pro nás jsou také velkou atrakcí krásně velké kaktusy, kterých je tu všude spousta.
Ale i fauna je na tomto místě zajímavá. V ruinách města si najednou všímáme, že nás chvíli pozoruje liška.
Na jiném místě nám zase cestu zkříží pořádně velký (aspoň 15 cm) hnědý chlupatý pavouk, za kterého by se určitě nestyděli v žádném teráriu. 🙂 Po konzultaci s místními zjistíme, že je jedovatý, ale ne smrtelně, ale je nebezpečný tím, že dokáže vyskočit člověku, který ho pozoruje, přímo do obličeje. Nebezpeční jsou tu prý hlavně hadi a štíři, které jsme ale naštěstí neviděli. 🙂
Zcela neškodné jsou pak u parkoviště se pasoucí lamy…
Některým se v tom horku ani pást nechce a radši si užívají siestu…
Z parkoviště jdeme stejnou cestou zpět na zastávku, odkud se autobusem vracíme do Amaiche.
21. 5. 2011
Dnes se vydáváme na výlet vesnicí táhnoucí se podél potoka a zavlažovacích kanálů téměř 8 kilometrů. A skoro na konci cesty nás zaujme tento bourák.
Jemu podobné je tu možné vidět i v pohybu, i když zde jezdí hlavně nová auta jako všude jinde. Opět je zde všude spousta krásných kaktusů, z jejichž dřeva si místní vyrábějí dekorace, ale i střechy domů. Lepší dřevo tu nenajdou…
Mezi skalisky je ukrytý vodopád a právě odtud vedou zavlažovací kanály až nad vesnici Amaiche.
Vodopád má jedinou chybu, aby ho člověk viděl, musí se brodit ledovým potokem. Do toho si ještě netroufneme a tak vidíme vodopádek jen z dálky.
Cestou zpět následujeme trasu vody uměle hnané v zavlažovacím kanálu
až do docela slušně velké přehrady. Vidět tolik vody v takové pusté vyprahlé zemi působí jako zázrak.
Poslední pohled na okolní krajinu
a celí utrmácení se vracíme zpět na hostel, jehož majitelé právě slaví první narozeniny svého syna s nejbližší rodinou, což dělá přes 50 oslavenců. Jen pro představu, otec oslavence má 9 dalších sourozenců, přičemž minimálně jeden z nich má dalších 5 dětí…. Na oslavu jsme sice byli také pozváni, ale protože bychom se tam s naší špatnou španělštinou cítili ztracení, raději zůstáváme na hostelu a odpočíváme.
22.5.
Dnes dopoledne se rozloučíme s majiteli hostelu v Amaiche a v půl dvanácté odjíždíme autobusem do města Cafayate.