4. 2. 2011
Po příletu do Filipín na nás konečně dýchne tropický vzduch 🙂
Po výstupu z letištní haly odmítneme předem zaplatit taxík za 540 pessos a místo toho jedeme na taxametr, což nás nakonec vyjde o 200 levněji. Hotel, který jsme si zamluvili, bohužel není nejlepší, je schovaný přímo za benzinkou. Pro nás je ale důležité, že pokoje vypadají čistě a tak se zde hned vrhneme do plánování našeho pobytu na Filipínách. Na oběd si zajdeme do místního hlavního obchodního domu Robinsons. Překvapuje nás, že je zde draho. Za pizzu chtějí až 600 pessos (250Kč), na druhou stranu jsou zde i jídla za 80 pessos. Také zde nabízí menu „sněz, co můžeš“, což je údajně také heslo mnoha Filipínců, kteří se raději najedí pořádně dnes, protože zítra třeba žádné jídlo nebude…
Po celých Filipínách je oblíbeným vozidlem tzv. Jeepnee, což je jakýsi prodloužený Jeep, do kterého se vejde zhruba 16 lidí a který jezdí křížem krážem celou zemí. Respektive v rámci každého ostrova, protože je dobré zmínit, že samotné Filipíny tvoří na 7100 různě velkých ostrovů. Také se zde dá velmi dobře domluvit s místními obyvateli, protože téměř všichni mluví velmi dobře anglicky. Angličtina se tu považuje za obchodní jazyk a většina nápisů je zde také více v angličtině než ve filipínštině. Je to také dáno tím, že když se Filipíncům podařilo v roce 1898 zbavit nadvlády Španělů, zůstali jim tady až do konce druhé světové války Američané.
5. 2. 2011
Dnes ještě dále plánujeme náš pobyt a večer si jdeme zjistit, jak se dostaneme na další místo v našem vytvořeném itineráři – bílou pláž u přístavu Puerto Galera.