Boracay 8.-11. 2. 2011

8. 2. 2011

Je čas se zase přemístit dál a protože to dnes bude cesta na celý den, vstáváme brzo, abychom už v 7 ráno naskočili do jednoho z Jeepnee a nechali se odvézt nějakých 60 km. Cestou projíždíme kolem vodopádů, které jsou jednou z místních atrakcí. Po zhruba 1,5 hodině přestupujeme do menší dodávky, kterou jedeme 4 hodiny k přístavu, odkud jede ve 14:00 poslední trajekt. Dorážíme krátce po 13. hodině a kromě trajektu stíháme ještě i oběd. Se zhruba 30-ti minutovým zpožděním skutečně odplouváme a po dalších 3,5 hodinách jsme na dohled ostrovu Boracay.

Ještě není vyhráno, protože náš trajekt zastavuje v přístavu ostrova Iloilo, odkud musíme ještě malou lodičkou přejet na Boracay. Z trajektu se nám naskytnou překrásné výhledy na zapadající slunce.

Už za tmy připlouváme na náš ostrov, odkud nás (a 4 další lidi) odveze na motorce se sajdkárou řidič k hotelu. Tomuto místnímu výtvoru, kde je k motorce připevněná vedlejší kabinka, se říká tříkolka a vedle jeepneeho je to nejčastější místní dopravní prostředek. Na hotelu se ubytujeme v miniaturním pokoji a jdeme se projít na pobřežní promenádu. Zde je rušno, spousta lidí, restaurace jedna vedle druhé, téměř všechny nabízejí večeři formu bufetu stylem sněz co můžeš, někde hraje živá hudba, jinde se předvádí tanečníci s ohněm. Právě jsme na nejvyhlášenější pláži celých Filipín…

9. 2. 2011

Dnes si procházíme pláž z jednoho konce na druhý.

I když je pláž lákavá,

chceme se sluníčku vyhnout, proto do moře dnes nejdeme.

Na pláži potkáváme prodavače s nejrůznějším sortimentem. Největší množství z nich nabízí plavbu kolem ostrova na některé z podobných lodiček.

Večerní západ slunce pozorovatelný přímo z pláže je opět překrásný.

10. 2. 2011

Po snídani se jdeme vykoupat, pláž je parádní, s krásným jemným bílým pískem. Ležíme pod palmami a lidí kolem nás je minimum.

Na oběd si zajdeme na pizzu, která překvapivě není špatná 🙂

Zajdeme si také na pláž na protější (východní) straně ostrova, která má být rájem kitařů a surfařů. Je to tu o poznání špinavější a opuštěnější, většinou zde pobíhají místní polonahé děti, ale surfaři nikde.

11. 2. 2011

Dnešní den budeme opět hlavně cestovat – nejprve lodičkou, pak 5 hodin (naštěstí) klimatizovaným autobusem, poté opět lodičkou na ostrov Guimaras, kde nás oslovují 2 starší Rakušané, kteří se na důchod přestěhovali :-).

Závěrečných 30 km přejíždíme na tříkolce (motorce se sajdkárou) do vytipovaného resortu.