Země‎ > ‎Bolívie‎ > ‎

Sucre

2.7.

Brzy ráno přijíždíme na autobusové nádraží v městě Sucre. Než se stačíme rozkoukat a nafotit si mapu města, dostaneme od jednoho místního naháněče zajímavou nabídku ubytování blízko centra. Zajedeme se tam podívat taxíkem a nakonec se v tomto hostelu také ubytujeme. V posledním patře je kuchyňka, ze které máme docela pěkný výhled na město.

Po obědě si zajdeme prohlédnout střed města. Město Sucre bylo kdysi hlavním městem země, nyní už je většina významných institucí přestěhována do La Pazu a zde zůstal pouze nejvyšší soud. Díky svému historickému významu je město stále plné krásných budov.

Na náměstí stojí tato pěkná vládní budova

a jen kousek odtud je kulturní dům.

V turistických informacích se ptáme na možnosti treků v okolí, ale bohužel jsme díky tomu, že v okolí žije spousta indiánských etnik, odkázáni pouze na turistické kanceláře, bez kterých se údajně nesmíme do hor vypravit a kde později zjišťujeme, že mají příšerně přemrštěné ceny. Jinak nám v informacích potvrdí, že zítra se bude konat zajímavý trh ve městě Tarabuco, takže tam se nejspíš zajedeme podívat.

Vracíme se jinou cestou zpět k náměstí, kde je metropolitní katedrála, kterou se nám ale nepodařilo navštívit, protože byla pořád zavřená.

Jakkoliv jsou domy v jiných bolívijských městech barevné, tady většinou převažuje bílá fasáda.

I město Sucre je v kopcích, i když ne tak velkých, jako např. La Paz.

Večer se trápíme na hostelu s internetem zdarma, který většinu času nefunguje a pokud už náhodou funguje, tak velmi pomalu... Mnohem víc se nám hodí kuchyňka, kde si alespoň můžeme uvařit teplý čaj, protože noci jsou zde rozhodně chladnější, než v Rurrenabaque.

3.7.

Dnes ráno se rozhodneme navštívit trh v Tarabucu. Autobus by měl odjíždět z tržiště, odkud ale nakonec odjíždíme městským autobusem na okraj města, kde přestoupíme na mikrobus jedoucí do Tarabuca. Cesta trvá zhruba hodinu a půl a my během té doby můžeme obdivovat okolní krajinu a nevěřícně sledovat, jak si ji místní hyzdí všemožnými odpadky vyhazovanými z okýnek aut...

Pokračování v Tarabucu.

3.7.

Po příjezdu do Sucre nám odpoledne uteče jako voda, zvlášť když se snažíme nalézt internetovou kavárnu, odkud bychom mohli zavolat přes Skype domů...

4.7.

I dnes máme na dopoledne jasný program – tentokrát se pojedeme podívat na stopy dinosaurů. Z náměstí jede přímo až do areálu turistický (= předražený) autobusek, který se rozhodneme využít. Po půl hodině přijíždíme k nějaké cementárně, v jejíž blízkosti byly na této skále před necelými 15-ti lety odhaleny stopy po dinosaurech.

Na první pohled je divný velký sklon skály, po které by se dnes moc pohodlně nechodilo. V dobách dinosaurů ale byla tato skála rovinkou, vlastně břehem u jezera, v jehož měkké půdě zanechávali dinosauři ze sebou stopy. Časem jezero vyschlo a pohybem litosférických desek byla část břehu zvednuta do současné podoby. Ve skále jsou stopy po čtyřech druzích dinosaurů a toto místo je natolik historicky významné, že možná bude v budoucnu zapsáno do UNESCO.

V areálu je malé muzeum, kde si lze prohlédnout, jak se např. dinosauří mláďata líhnou,

nebo si udělat představu, jaké potvory to vlastně po skále chodily.

Po zhruba hodině a půl se vracíme zpět do centra Sucre, zajdeme si na oběd a pak zamíříme k vyhlídce na jednom z kopců, odkud je město jako na dlani.

Z druhé strany vyhlídky je náměstí, kde bychom mohli zajít do některého z muzeí – kláštera Recoleta nebo dětského muzea Tanga Tanga. My se místo toho rozhodneme navštívit muzeum s textilem původních obyvatel. Nakonec to nevyjde, protože cestou k budově muzea najdeme jinou budovu, která se k muzeu hlásí, ale je zde pouze prodejní výstava. V samotné budově muzea expozice není a jak se nakonec dozvídáme, expozice se právě rekonstruuje, takže ho dnes určitě nenavštívíme. Jako poměrně povedenou náhradu volíme muzeum „Colonial Charcas“, kde je mix historické keramiky a jiných archeologických vykopávek včetně mumií, dále pak výstava lidového oblečení a galerie s koloniálními náboženskými i moderními obrazy. Zde nás překvapí, že zde najdeme také několik obrazů od českého malíře Chvátala...

5.7.

Dnes ráno využíváme pěkného počasí a vracíme se do centra, kde si nafotíme historickou budovu univerzity,

dům, ve kterém byla vyhlášena nezávislost Bolívie

a nakonec ještě jednou metropolitní katedrálu.

Tím se naše prohlídka tohoto města naplnila a my se vracíme na hostel pro naše věci a taxíkem se přesuneme na autobusové nádraží, odkud odjíždíme prakticky okamžitě autobusem do města Potosí. První část cesty máme možnost sledovat práci obchodního cestujícího, který během jízdy „oblbuje“ cestující, aby si koupili jakousi mastičku proti revma.

Po přestávce na oběd jedeme zbytek cesty prakticky pořád do kopce. Není se čemu divit, protože město Potosí, kam míříme, je se svou nadmořskou výškou přes 4100 m.n.m. údajně nejvýše položené město na světě.

Pokračování v Potosí.

Comments