Trujillo 17.-18. 8. 2011

17. 8. 2011

Ráno po příjezdu na nádraží se musíme přesunout do centra. Využíváme taxíka, kterým se necháme odvézt k vytipovaným hostelům. Jeden z nich si vybereme, pokusíme se (neúspěšně) zprovoznit bezdrátový internet a pak se vydáme do centra města.

I když obloha nad městem je nezajímavě bílá, domy v centru hrají všemi barvami.

Z náměstí vede pěší zóna, kterou si celou projdeme. Tím pádem můžeme nakouknout i do Iturregui paláce pro členy jakéhosi VIP klubu.

Blíží se čas oběda a místní tržnice je nedaleko, proto se v ní zastavíme na klasické polední menu. Doufáme, že to přečkáme bez následků, protože hygiena zde není to nejdůležitější.

Po obědě se z centra místním MHD přepravíme na okraj města, kde jsou rozsáhlé archeologické vykopávky po největším předkolumbovským městě Jižní Ameriky a zároveň největším hliněném městě vůbec – Chan Chan, které tu zbylo po civilizaci Chimú.

U pokladny se zde, aniž bychom to dopředu plánovali (i když se to vlastně dalo čekat), opět setkáváme s našimi taiwanskými přáteli a společně si projdeme přístupnou část areálu.

Prohlídka začíná u hlavního náměstí,

obvodové zdi jsou zvenku lemovány vzory pelikánů a ryb ve vlnách.

Stěny jsou zde vystavěné do tvaru ok rybářské sítě, což je jednak efektní a zároveň i praktické, protože se tudy může prohánět vítr a v dobách velkých veder je tak zajištěno příjemnější klima.

V této části areálu je také nejbohatší výzdoba.

Město bylo postaveno kolem roku 1300 našeho letopočtu a žilo zde na 60 tisíc obyvatel.

Měli tu svoji vlastní zásobárnu sladké vody

a mauzoleum, kde byl pohřben král doprovázený lidskými obětmi a dalšími ceremoniálními předměty.

Jedna z teorií říká, že tyto prostory dříve sloužily jako skladiště.

Poslední čtvercové prostranství – sněmovna – má údajně výbornou akustiku a člověk sedící v libovolném ze 24 výklenků je krásně slyšet po celé místnosti.

Na závěr prohlídky se opět dostaneme na hlavní náměstí, kde si můžeme nafotit tyto sochy.

Po prohlídce hliněného města se pěšky přesuneme k muzeu, v jehož okolí mimo jiné vidíme i peruánského psa. K jeho charakteristikám patří chybějící srst a také část chrupu – zuby má pouze přední a pak už jen stoličky. Prý je to vegetarián… A jeho druhé specifikum je jeho vyšší tělesná teplota, takže ho lidé trpící revmatismem už od dávných dob využívali jako přírodní vyhřívanou deku. 😉

Po prohlídce města i muzea se už definitivně loučíme s našimi taiwanskými přáteli a vracíme se na hostel, kde plánujeme další trasu.

18. 8. 2011

Dnes dopoledne nás čeká první úkol – najít si autobusovou společnost, která nás odveze do naší další destinace v horách – do města Chachapoyas. Dle našeho průvodce by alespoň jedna taková měla mít přímý autobus. I na informacích nám to potvrdí, takže nezbývá, než se tam vypravit a koupit si lístky. K nádraží je to kus pěšky a poté, co si lístky koupíme, si na nádraží rovnou dovezeme i batohy, takže nám to zabere skoro celé dopoledne. Na hostelu nám totiž odmítnou si u nich nechat naše batohy do odpoledne. Je to po dlouhé době první takový případ (ne-li vůbec úplně první za celou cestu). 🙁

Po obědě se docela dlouho snažíme najít mikrobus, který by nás odvezl na náš hlavní bod dnešního programu – pyramidu měsíce a pyramidu slunce. Kolem nás projíždějící mikra jsou již beznadějně plná a nám nezbývá, než dojít na místo, odkud vyrážejí a nastoupit tam. Nakonec se na místo dostaneme a koupíme si vstupenky na prohlídku, která nám umožní projít se s průvodcem po archeologickém areálu pyramidy měsíce – Huaca de la Luna. Ta druhá pyramida byla dříve také přístupná, ale nyní tam začaly intenzivní práce na odkrývání vykopávek, takže je tam vstup turistům zakázán.

Na parkovišti si před zahájením prohlídky konečně vyfotíme vozítko, které je v Peru běžně k vidění a se kterým jsme se od Asie ještě nikde jinde nepotkali. Toto je zvlášť vyšperkovaný kousek. 🙂

Naše průvodkyně mluví neobvykle dobře anglicky a s překvapením zjišťujeme, že v naší skupince jsou další dva cestovatelé nyní žijící v Londýně ale původem z Česka, kteří jsou na cestě dlouhé 8 měsíců a trasu mají v podstatě stejnou jako my. Také zkušenosti z cesty máme hodně podobné. 🙂

Chrám měsíce je velká hliněná stavba, ve které byla nalezena krásná výzdoba.

Zhruba každých sto let se místní obyvatelé rozhodli chrám přestavět a tak původní chrám vyplnili uvnitř hlínou a postavili na něm nový chrám. I když tu stále probíhají archeologické práce, nikdo přesně neví, kolik chrámů tu přes sebe stojí.

Zatím bylo objeveno pět chrámů v jednom a archeologové mají ještě co odkrývat. K jejich škodě ale odkrýt nejspodnější vrstvy často není možné, protože by se pak celá stavba zhroutila. Vstup dovnitř chrámu byl v tehdejší době údajně povolen jen vybrané elitě a ostatní obyvatelé mohli obřady pozorovat zvenku. Snad o moc nepřišli, minimálně výzdoba vnějších stěn byla neméně pěkná.

Po skončení prohlídky se loučíme s českými cestovateli a jsme zvědaví, zda se ještě (třeba v Ekvádoru) nepotkáme. Máme už tak akorát čas vrátit se na autobusové nádraží, kde se už připravuje náš autobus k odjezdu. Je překvapivě velmi luxusní a dokonce během jízdy dostaneme i dobrou večeři.