10. 6. 2011
Do města přijíždíme kolem půl dvanácté a náš první úkol je dojít k autobusovému nádraží, odkud jedou autobusy do Iquique. Když se tam dostaneme, zjistíme, že první volný autobus jede až v 16:30. Máme tak skoro 5 hodin času. Rozhodneme se nechat naše batohy v úschovně a vydat se do centra.
V turistických informacích v centru nám doporučí navštívit park Le Loa. Tam se sice vypravíme, ale nic extra zde není :-(. Mnohem zajímavější by bylo navštívit nedaleký měděný povrchový důl, který je největší na světě a kam každý den jezdí zdarma exkurze. Tento povrchový důl má na délku 4,5 km, na šířku 3,5 km a hluboký je 850 m. Dnes už je bohužel kapacita exkurze do dolu naplněna, takže máme smůlu.
Cestou zpět na nádraží si zajdeme na trh, kde si dáme obědo/večeři a Michal si objednává pouze podle názvu jídlo Marinera, ze kterého se vyklube výborná polévka z mořských plodů, kterým dominují škeble. 🙂 Protože se u jídla zdržíme, máme to taktak, abychom doběhli včas zpět na nádraží.
Honíme se zbytečně, protože náš autobus má velké zpoždění, ale nakonec odjíždíme. Chlapík sedící vedle nás pokukuje na naše pasy, kterými se musíme legitimovat průvodčímu. Při vystupování z autobusu se s námi rozloučí se slovy „Doviděnia“ – a dle jeho mikiny zjišťujeme, že je povoláním celník. 😉
Tento celník je ještě zajímavý tím, že mu autobus na jedné ze zastávek ujel. Nicméně jemu se s pomocí taxíku podařilo autobus dojet, donutit ho zastavit a znovu nastoupit zpět na své místo. Toto všechno podstoupil jen proto, že si chtěl koupit ke svačince čokoládové mléko, které ale prodejci procházející autobusem ve zmiňované zastávce neměli….