4. 4. 2011
Dunedin je vlastně původní název pro Edinburgh, po kterém si místní město pojmenovali teskliví obyvatelé. Dnes je to moderní město s překrásným muzeem se vstupem zdarma, kde se zastavíme na 2 hodiny, během kterých venku stejně prší. Ve městě také najdeme údajně nejstrmější ulici na světě, kde si každou chvíli nějaký řidič testuje brzdy svého auta. My jsme tomuto pokušení odolali a tak si ulici fotíme jen zespodu.
Pak se přiblížíme kousek víc centru, kde si skočíme do knihovny na internet a pak si projdeme historické budovy v centru, z nichž nejkrásnější je prý budova železničního nádraží,
které ale směle konkuruje naproti stojící soudní budova.
Rozhodneme se ze svého plánu vyškrtnout návštěvu poloostrova Otago, kde bychom mohli vidět lachtany, albatrosy a tučňáky, ale vše v komerční podobě za docela vysoké vstupné.
Večer projíždíme po krásné pobřežní cestě, bohužel kvůli dešti by z fotek nic nebylo 🙁
Přenocujeme v kempu ve Waihole u stejnojmenného jezera.
5. 4. 2011
Ráno u snídaně zjistíme, že se včera na Zélandu změnil letní čas na zimní, takže se tím vysvětluje, proč jsme v kuchyňce v 6:30 dle nového času téměř sami. Tedy kromě jednoho místního chlapíka, který se podivuje, jak brzy vstáváme :-).
Poté si jen krátce prohlédneme jezero, u kterého je náš kemp a pak už skočíme do auta a přejedeme do města Balcutha, kde si nabereme informační letáky o oblasti Catlins, kam také hned vyrážíme.