15.2.2011
Ráno se vydáváme na další cestu, tentokrát na ostrov Bohol. Cestou s námi jde i spousta dětí, které jsou na cestě do školy. Nejprve musíme překonat řeku. Tentokrát nás ve vratké lodičce plné vody přejíždí snad dvacet. Pak vyrazíme pěšky k autobusu, protože řidič tříkolky u řeky požaduje nesmyslně vysokou cenu. Místo nás pak nabere všechny přítomné děti, které na tříkolce visí ze všech stran. Cesta je to krásná, všude kolem je zeleno, počasí je úžasné, lidé okolo jsou usměvaví a zdraví nás. Pak nám zastavuje jiná tříkolka, která už vypadá plná, ale na ceně se dohodneme a tak na ní společně se sedmi dalšími lidmi odjíždíme k zastávce autobusu. Tři lidi sedí na motorce za řidičem, který už jen stojí opřený o řídítka a další tři jsou nalepeni na kabince sajdkáry zezadu. My sedíme uvnitř sajdkáry na prominentních místech, která nám místní dobrovolně uvolnili. Na stříšce se vezou naše ohromná zavazadla. Máme trošku výčitky a obavy, aby tříkolka s takovým nákladem vydržela, ale po chvíli zastavujeme a nabíráme další dva lidi, kteří se navěsí na kabinku zepředu…
Autobus po nějakých 20-ti minutách přijíždí a my do něj naskakujeme. Tímto autobusem a ještě dalšími dvěma se dostáváme do přístavního města, odkud odjíždíme poměrně drahou lodí do Tagbilaranu. Zde si najdeme krásné ubytování v úplně novém hostelu a ještě se zajdeme najíst do velmi blízkého obchodního centra.