27.12.2010
Hodinu před půlnocí přistáváme na letišti města Ho Chi Minh City.
Poznáváme zde známé tváře – jako bychom se ocitli doma na nějaké tržnici 🙂
Letiště je pěkné moderní, nebo nám tak aspoň v tu noční hodinu připadá. Jen nám přijde legrační, že na pásu u výdeje zavazadel krouží kromě zavazadel spousta krabic s nejrůznějšími spotřebiči…
Hned si běžíme vybrat peníze a rovnou vybereme 4 miliony, ze kterých hned vzápětí 140 tisíc utratíme za taxíka na náš zamluvený hotel. Kurz je tady příjemný a dobře se s ním počítá – za 1 Kč je zhruba 1000 Dongů.
Když nastoupíme do taxíku (docela velké SUV) a vyrazíme, máme takový zvláštní pocit a nevíme, čím to je. Pak na to přicházíme, po skoro 3 měsících v různých zemích se zde opět jezdí vpravo, jako u nás doma. Teď, když přecházíme ulici, už ani nevíme, kam se máme dívat. V každém případě je lepší se podívat na obě strany, protože motorkáři jezdí všemi směry a leckdy i po chodníku.
V hotelu jsme se ubytovali až po půlnoci (pro nás ještě zvyklé na japonský čas po druhé hodině ranní) a jdeme hned spát.
28.12.2010
Snídaně je na místní poměry pozdě, až mezi 7. a 9. hodinou. Vietnamci chodí brzo spát a hlavně vstávají hodně brzy – kolem páté hodiny ráno a zastávají názor, že dlouhý spánek je určitě známkou nějaké nemoci.
Náš první den si projdeme střed 6 milionového města. Překvapuje nás, že zde nejsou žádné tuktuky a že je zde poměrně hodně luxusních aut. I obchody, kolem kterých procházíme, jsou plné luxusních značek. Již v noci jsme si všimli mrakodrapů, které jsou určitě vyšší, než ty v Praze. Jinak jsou zde ale také pouliční stánky s občerstvením, typické pro tuto část Asie .
Během dne vystoupá teplota na krásných 30ºC a je to pro nás po Japonsku moc příjemná změna. Teplota zůstává vysoká i přes noc, kdy obvykle neklesá pod 25ºC.
Jedna z hlavních ulic ve středu města:
Cestou centrem jdeme kolem divadla, kde se zrovna fotí novomanželé
Poté přicházíme před budovu radnice
a Palác sjednocení, který po přestavbě z roku 1966 v podzemí obsahuje kryt proti vzdušnému bombardování, kterému čelil čtyři roky před tím neoblíbený prezident od letectva vlastní země…
Obědváme ve velmi příjemné restauraci, kde si objednáváme nudle s rybami a mořskými plody. Pak máme namířeno do muzea války, což je lákadlo pro všechny zahraniční turisty a téměř každý se zde zastaví. V areálu muzea jsou vystavené americké tanky, děla, helikoptéra a stíhačky, které byly ve velkých počtech nasazeny za války ve Vietnamu.
Uvnitř budovy muzea si procházíme výstavu věnovanou důsledkům „Agenta Orange“, tedy operaci, kdy Američané sprejovali velkou část země jedovatými látkami. Američané si od toho slibovali znemožnění nepozorovaných přesunů nepřátelské armády přes takto zdecimovaná území.
Následky jsou vidět dodnes, kdy se v porodnicích stále rodí děti s těžkým zdravotním i mentálním postižením…
Další část expozice je věnována válečným zpravodajům, kteří zachytili hrůzné momenty války a dost často při své práci zahynuli.
29.12.2010
Dnes podnikáme velký poznávací okruh po distriktu 1, což je označení pro střed města, kterému se také postaru stále říká Saigon.
První na řadě je hinduistický chrám Mariamman s pěknou výzdobou typickou pro jižní Indii. Protože jsme se v Indii pohybovali vlastně jen na severu, tento typ je pro nás nový.
Po obědě míjíme pagodu Xa Loi.
Pak se dostáváme k obyčejné polívkárně, kde za války působili v utajení vojáci Vietkongu a obsluhovali tu nic netušící americké vojáky. Protože je děsné horko, zajdeme na příjemnou zmrzlinu.
Než jsme stihli dojít na další místo, tak se rozpršelo, zajdeme tedy na večeři a pak se vracíme domů. Je vtipné sledovat, jak se motorkáři zabalí do pláštěnek a hned pokračují, déšť nedéšť.
30.12.2010
Dnešní den se stavíme u katedrály
a místní hlavní pošty
od řeky si fotíme náš oblíbený mrakodrap
pak si procházíme místní obchůdky převážně s hedvábím a večer si zamluvíme výlet do delty Mekongu.