Země‎ > ‎Peru‎ > ‎

Machu Picchu

31.7.

Po deváté večer přjíždíme do Machu Picchu Pueblo, (městečka dříve pojmenovaného Aquas Calientes, které tvoří vstupní bránu na ruiny) kde nás zaskočí na hostelu, protože nám naši telefonickou rezervaci zrušili – prý jsme přijeli později a náš rezervovaný pokoj je již obsazený... Jak je vidět, bohužel se ještě španělsky dokonale nedomluvíme. :-(

Dost rozladěně se otáčíme a vyrážíme do města hledat jiné ubytování, které nakonec za stejnou cenu najdeme. Pokoj je sice pěkný, ale je v rozestavěném hotelu. Kdyby nebylo tak pozdě, možná bychom hledali ještě něco lepšího, teď ale pokoj bereme a jdeme hned spát.

1.8.

Ráno vstáváme v 6 hodin a jsme nadšení z aktuálního počasí. I když nám poslední předpovědi slibovaly déšť, dnes je krásně.

Rychle se vypravíme a běžíme na autobus. Zde zaplatíme podobně přemrštěné jízdné, jako za včerejší vlak (za 8 kilometrů jízdy $8 na jednoho) a odjíždíme vzhůru k ruinám Machu Picchu. Bohužel tu nejsme sami. Dnes (ostatně jako každý jiný den) toto místo navštíví 2500 návštěvníků, což odpovídá omezenému množství vstupenek, které se na konkrétní den prodávají. U vstupu nám zkontrolují v Cuzcu koupené vstupenky (cca 1000 Kč na osobu). Pak už konečně vstupujeme do areálu a vychutnáváme si překrásné výhledy na kamenné pozůstatky po budovách, terasovitá políčka v děsně strmých srázech a úžasné okolní kopce.

Toto město bylo objeveno před sto lety a stále se o něm mnoho neví. Ta vysoká hora v pozadí se jmenuje Wayna Picchu (v překladu Mladý vrch), je z ní pěkný výhled dolů, ale výstup na ni jsme odepsali už v Cuzcu, kde jsme nezaplatili dodatečné vstupné.

Na menším kopečku je vidět Observatoř a pod ní Náměstí tří chrámů.

Machu Picchu je rozděleno na obytnou a zemědělskou část. Zde jsou vidět zemědělské terasy, nad kterými stojí dům hlídače. Nejvyšší hora v pozadí se jmenuje stejně jako město – Machu Picchu (v překladu Starý vrch). Mírně zatažená obloha se s postupem času stále více protrhává.

Místo se rychle plní turisty a je hodně těžké si pořídit pár fotek bez nechtěných přihlížejících.

U Intihuatany („místa, kde je připoutáno slunce“) je pořád někdo... Tento „kámen“ sloužil pro měření denní rovnodennosti a je to jen jeden z mála, který se dochoval a to i přesto, že je Inkové hojně používali. Španělé se totiž snažili uctívání slunce z hlav Inků vymýtit a podobné Intihuatany všude ničili.

Díky nedostatku hodnověrných oficiálních informací tu občas místní průvodci vyprávějí svoje vlastní báchorky. Zaplatit si tady průvodce, který si vymýšlí, není moc dobrý nápad. Jsme svědky toho, jak jedna průvodkyně informuje svou skupinku turistů o objevu pokladu s mumiemi na tomto místě,

přičemž podle jiných průvodců, včetně našeho papírového, se na Machu Picchu žádné mumie nikdy nenašly. Možná máme zastaralé informace. ;-)

I přestože jsou tu davy lidí, máme štěstí a v jednom zákoutí narazíme na tohoto místního hlodavce - viskachu.

V areálu je zakázáno konzumovat jakékoliv jídlo a pití, ale z tohoto (dle našeho nesmyslného) zákazu si tu nikdo moc nedělá. I my jsme si s sebou vzali menší svačinu, kterou tak nahrazujeme dnešní oběd. Tento zákaz tu zavedli nejspíš z toho důvodu, že Peruánci (nebo spíše obecně všichni Jihoameričané) při jídle rozhazují po okolí všechny odpadky a o odpadky na Machu Picchu nikdo nestojí...

Do městské části se z té zemědělské dá dostat touto hlavní bránou.

Na závěr naší prohlídky si vyšplháme na sluneční bránu (Intipunku). Dostaneme se tak přibližně do stejné výšky, ve které je vrcholek hory Waina Picchu.

V podvečer se pěšky vracíme z ruin zpět do města, kde si najdeme přijatelnou večeři a celí zničení z celodenního chození se vracíme na hostel.

2.8.

Dnes ráno se vracíme vlakem zpět do Ollanty. Tentokrát je už cesta zajímavá, za denního světla je na co se dívat.

Údolí, kterým vlak projíždí, je opravdu hodně hluboké a skutečně se hodí, že náš vlak má okna i na střeše :-).

Po příjezdu do Ollanty se většina turistů z vlaku rozprchne na dopředu domluvenou další dopravu, nebo se nechá odchytit desítkami naháněčů nabízejících odvoz do Cuzca. My si ale raději zajdeme na oběd a pak se přesuneme mikrobusem do města Urubamba, odkud jiným autobusem dojedeme na náměstí městečka Maras. Zde už není jiná možnost, než si domluvit taxi, které nás doveze až na místo zvané Moray.

Comments