Země‎ > ‎Nový Zéland‎ > ‎Severní ostrov‎ > ‎

Northland

26.4.2011

Ráno se loučíme s kempem a přesouváme se do města Whangarei, kde se nejprve vydáme pěšky na jeden z kopců v domnění, že zde uvidíme takzvané „Pa“, tedy maorské opevnění. Po menším bloudění místo, kde Pa stála, nacházíme, ale už zde prakticky nic nezůstalo.

Přesunujeme se na vrchol protějšího kopce, tentokrát po americku, protože až nahoru vyjedeme autem. Výhledy odtud jsou ještě hezčí.

Následuje přejezd do přírodní rezervace, kde vidíme vodopád, chodník v korunách stromů (14 metrů nad zemí) a stromy Kauri (v češtině mají krásný název damaroň australská) , které v minulosti pokrývaly celou severní část ostrova.

Poslední atrakce města Whangarei je další vodopád, kolem kterého se projdeme po krátkém okruhu.

Na naší další cestě na sever odbočíme z hlavní silnice a projíždíme podél pěkného pobřeží s pěknými městečky a kotvícími loďkami.

Zastavíme se také v místě, kde dříve stála maorská pevnost „Ruapekapeka Pa“. Tato pevnost měla oproti jiným výhodu v tom, že byla daleko od moře, a tak bylo pro Evropany obtížnější ji dobýt. Museli si na místo bitvy přes kopcovitou krajinu přivést děla a další potřebné zásoby. Nakonec se zde odehrála poslední bitva o severní část ostrova, kde 500 maorských obránců podlehlo trojnásobné přesile Evropanů.

Dnes už toto posvátné místo připomíná hlavně tento totem

a zvlněná louka s pozůstatky základů dřevěných hradeb, zákopů a studní.

Do dalšího města Kawakawa jakoby se propadl kus vídeňské architektury. Architekt Hundertwasser se do blízkosti tohoto města v roce 1973 přestěhoval a žil zde v domě bez elektřiny až do své smrti v roce 2000. Místní architekturu tu obohatil mimo jiné i o tyto stále používané veřejné záchodky.

Místní spěchající na toaletu vůbec nechápou, proč si toto místo fotíme. :-)

27.4.2011

Ráno se pakujeme z kempu, ze kterého máme nejlepší výhled na nedaleké vodopády Haruru. Takže i když se přesuneme na vyhlídku přímo k nim, fotku celých vodopádů už odtud nafotit nelze.

Poté se vracíme do centra města Paihia, odkud se vydáme půl hodinovým výšlapem na vyhlídku nad městem.

Po návratu k autu se přesuneme přes záliv k místu, kde místní maorští vládci podepsali s Brity smlouvu o britské nadvládě. Nechce se nám do historické budovy platit vstupné, proto raději přejedeme o 30 kilometrů dál na sever do města Kerikeri, což bylo první místo, kde působili evropští misionáři. Na tomto místě si nejprve postavili dřevěné stavby, ale postupně bylo potřeba postavit nějakou větší trvanlivější stavbu, a tak zde byla postavena kamenná budova, která je zde vidět i dnes.

Na protějším kopci je rekonstruovaná maorská vesnice, kterou si za symbolické vstupné prohlédneme.

Čas nám neuvěřitelně rychle utíká, proto se rychle přesunujeme do zátoky Wangaroa se stejnojmenným městečkem. Zde je údajně nejkrásnější přístav na jižní hemisféře.

O tom se jdeme přesvědčit raději pěkně ze shora – ze skaliska Svatého Pavla.

Nahoru se musíme vyšplhat za pomoci řetězů, ale výhled je odtud skutečně neuvěřitelně krásný, vidíme na okolní zátoky plné jachtiček a na luxusní vily rozeseté po okolních kopcích.

Ve vedlejší zátoce Tauranga by se dalo i koupat, bohužel nebe se nám mezitím zatáhlo, a proto nám dnes už nezbývá nic jiného, než pokračovat až na místo dnešního kempu – do rezervace Raetea, kde lze kempovat zdarma uprostřed krásné přírody. A dnešní noc je celý kemp pouze náš, nikdo jiný tu s námi nebude. :-)

I když jsme původně měli v plánu zajet až na nejsevernější místo Zélandu, už nám na to nezbývá čas, a proto se od dnešního večera vracíme opět na jih.

28.4.2011

I na dnešek nám Laďka připravila bohatý program, který jsme ale kvůli intenzivnímu dešti značně zredukovali. Začínáme návratem k moři do zátoky „Shipwreck“.

V této zátoce ztroskotalo mnoho lodí a vrak lodi Favourite by měl být za odlivu viditelný. My ji ani za odlivu nevidíme přes clonu, kterou zde vytváří soustavný déšť. Možná právě za takového počasí tu lodě dříve troskotaly...

Ve městě Ahipara, které je hned vedle, začíná 90 mil dlouhá pláž, která vede až na severní konec severního ostrova. Novozélanďané ji využívají jako alternativní silnici, takže zde platí stejná pravidla silničního provozu jako jinde na Zélandu. Autům z půjčoven je tato lahůdka odepřena, takže my se sem nedostaneme.

Z krásných výhledů na východní pobřeží bohužel nic nemáme.

Během dne ještě projíždíme skrz národní park Waipoua, kde jen na 10 minut opustíme pohodlí auta a v dešti si skočíme vyfotit obří strom (opět je druhu damaroň australská) se jménem Tane Mahuta (v překladu Pán pralesa) měřící úctyhodných 51,5 metru. Ostatní stromy kolem něj působí tak nějak dětinsky :-)

V podvečer dojíždíme na východní pobřeží do kempu na pláži Muriwai.

29.4.2011

Ráno se na vedlejší pláži snažíme na útesech nalézt tereje, ptáky podobné albatrosům. Na rozdíl od albatrosů, kteří jsou solisté, terejové žijí ve společenstvích. Místo terejů, kteří už evidentně přesídlili do Austrálie, se v této zátoce vyžívají surfaři, kteří se sem stačili sjet v hojném počtu. Nám by se teď do té studené vody vlézt nechtělo ani v tom neoprenu...

Pokračování v Aucklandu.

Comments