Země‎ > ‎Nový Zéland‎ > ‎Jižní ostrov‎ > ‎

Catlins

5.4.2011

První z míst, kudy projíždíme, je pláž s podivným názvem „Kaka Point“, kde se nám ale kvůli počasí nechce vylézat z karavanu, proto si sníme oběd uvnitř a raději pokračujeme k místu zvanému „Nugget Point“, kterému trůní maják na překrásném skalisku.

Hluboko dole pod námi jsou vidět opalující se lachtani. My si tu nafotíme okolí majáku a raději se běžíme schovat před další bouřkou do našeho auta a přejíždíme do hrozivě nazvané zátoky Cannibal Bay.

Pokud máme mít v této zátoce z někoho strach, pak to nebudou kanibalové, ale spíše velcí lachtani, či lvouni,

kteří se tu vyvalují a kolem kterých musíme projít do sousední zátoky Surat, kde bychom mohli vidět další lvouny. V zátoce Surat je ale pusto prázdno a na obloze se čerti žení, proto se vrátíme zpět.

Naše následující zastávka je „Jackova velrybí nozdra“. Od parkoviště nás cesta žene do prudkého kopce kolem pastvin s ovečkami, což ještě není tak neobvyklé, naopak pro Zéland úplně typické.

Naopak neobvyklá je ona „nozdra“. Pod tímto podivným názvem si představte propast 200 metrů ve vnitrozemí, hlubokou 55 metrů, na jejímž dně bouří mořský příboj, který se sem dostává podzemními tunely.

Naší poslední zastávkou jsou vodopády Purakaunui, které nejsou zrovna největší, ale těch 10 minut chůze od parkoviště se k nim určitě vyplatí.

Navíc náš kemp je nedaleko ve stejnojmenné zátoce Purakaunui. Zde si v našem karavanu jako obvykle uvaříme dobrou a pořádně velkou večeři.

6.4.2011

Dnešní probuzení v kempu na břehu moře poskytuje dramatické výhledy na zamračenou oblohu, ze které každou chvíli na pár minut zaprší.

Toto počasí nám vydrží celý den :-(

Z kempu popojíždíme do jeskyní „Cathedral Caves“, což jsou docela velké jeskyně v pobřežním útesu, kam se dá po pobřeží dojít pouze, když je zrovna odliv. Ten je právě v 10 ráno, takže nám to akorát vychází. I když je odliv, některé vlny došplouchnou po písečné pláži až těsně ke vstupu jeskyně. Za přílivu je dno jeskyně zalité vodou.

Z jeskyní popojíždíme k zátoce Curio, kde je atrakce opět na pobřeží, tentokrát zde můžeme ve skalách vidět zkamenělý prales z Jurské doby, starý tedy 180 miliónů let. Zde i laik pozná zkamenělé kmeny stromů.

Následuje krátký, ale významný přesun na Slope Point – nejjižnější místo jižního ostrova Zélandu.

Chtělo by se napsat, že jsme nejjižněji, kde se dá na Zélandu být, ale nebyla by to pravda. K Zélandu patří ještě blízké a docela velké Stewardovy ostrovy a pak také další, už mnohem menší ostrůvky ještě více na jihu. Tam ale nemá smysl se trmácet :-)

Ještě kousek dál zajedeme k majáku Waipapa, který zde byl postaven v roce 1884 jako poslední dřevěný na Zélandu po největší zdejší námořní tragédii, kdy zde ztroskotala loď a ze 151 lidí se zachránilo pouze 20.

Vrak jiné lodi, která ztroskotala jen kousek vedle u vesnice Fortrose, je dokonce za odlivu v moři viditelný. My tudy projíždíme za přílivu, takže tentokrát nic nevidíme. Počasí je stále mizerné, děsně tu fučí silný vítr, stromy jsou kvůli tomu celé zohýbané. Tento nárazový vítr umí s našim vysokým karavanem pěkně zacloumat.

Proto se raději opatrně přesuneme zhruba 50 km do města Invercargill.

Comments