Země‎ > ‎Nový Zéland‎ > ‎Jižní ostrov‎ > ‎

Abel Tasman Trek

18.4.2011

Abychom dnes zvládli trek Abel Tasman, vstáváme v šest ráno a v sedm hodin, jakmile je vidět, vyrážíme směrem na sever do Maharau, kde jsme v 8:40. Ihned si jdeme koupit lístky na „vodní taxi“ - motorový člun pro zhruba 15 lidí, který odplouvá v 9:00. Resp. odjíždí vlečený za traktorem na přívěsu, ale všichni pasažéři už sedí ve člunu. :-) Traktor nás odtáhne k rampě, po které zacouváme do vody a můžeme startovat.

Náš člun je poměrně rychlý, na navigaci vidíme rychlost 33 (zřejmě mil za hodinu). Jsme příjemně překvapeni, že nás zavezou nejprve na „Split Apple Rock“ - tedy kulatou skálu rozpůlenou téměř dokonalým řezem.

Další atrakcí je koupající se tučňák modrý a pak už plujeme na sever až do Bark Bay, kde vystoupíme z lodi. Laďka si bohužel Michalovou vinou při vystupování namočí jednu botu, kterou pak hodinu na souši vysoušíme :-).

Trek vede lesem nad pobřežím po dokonale upravených stezkách. Stromy tu obvykle normálně rostou vzhůru, ale najdou se tu i tací, kteří si to nejprve vyzkouší na druhou stranu :-)

Občas se nám mezi stromy ukáže pěkný výhled na pobřeží.

Moře při odlivu v následující zátoce ustoupí natolik, že je možné ji přejít téměř suchou nohou.

My na odliv nečekáme a raději si volíme o hodinu delší, ale jistější cestu okolo zálivu. Přitom máme možnost si vyfotit lenochy, kteří si cestu zkrátili.

Na druhou stranu čas nám začíná chybět, protože se čím dál tím víc stmívá,

až na nás nakonec vykoukne i měsíc.

Do kempu se dostáváme už za dokonalé tmy a jsme rádi, že najdeme náš karavan. :-)

19.4.2011

Dnes končí náš pobyt na jižním ostrově. Musíme se přesunout do Pictonu a tak už máme jen čas prohlédnout si některé zátoky po cestě,

na chvíli sjet z hlavní silnice a zajet k zátoce „Mahau sound“, kde ale cestáři právě opravují silnici zničenou sesuvy půdy. Dopravu tudy pouští kyvadlově po 20 minutách, což nás ještě více zdrží, takže si to tady už moc nestihneme užít.

V jednu hodinu máme být v přístavu v Pictonu připraveni na nalodění, bohužel naše loď má 2,5 hodiny zpoždění, takže do Wellingtonu musíme zákonitě přijet po setmění.

Jakmile po hodině plavby vyjedeme ze zálivu na volné moře, s naším obřím trajektem to začne dost silně házet. To se projeví na některých pasažérech, kteří okamžitě onemocní mořskou nemocí se všemi jejími důsledky…

Pokračování ve Wellingtonu.

Comments