Země‎ > ‎Kolumbie‎ > ‎

Tayrona

19.9.

Do národního parku se platí vstupné (pro zahraničního turistu ve výši v přepočtu 350Kč), po jehož zaplacení dostaneme slušivé papírové náramky. Zajímavější je ale kontrola od hlídačů, kteří si ověří, že do parku nepřenášíme žádný alkohol a také žádné igelitové sáčky. Jak se později dozvídáme, odhozené igelitové sáčky plovoucí v moři si želvy pletou s medúzami a tento omyl pro ně mívá po spolknutí fatální následky.

Od brány parku se necháme svézt autobusem až na parkoviště, odkud už pokračujeme pěšky džunglí až k našemu budoucímu ubytování.

Cestou pralesem nás v jednom palmovém hájku zaujmou díry v zemi, v jejichž norách se evidentně ukrývají nějací živočichové. Podle našeho aktuálního pozorování to nemůže být nic jiného než tarantule. (Poznámka: Při naší cestě zpět následující den se ukáže, že místo pavouků jsou to pouze větší krabi. :-))

Kromě toho jsou v pralese pořádné liány, které lákají ke zhoupnutí.

Naše stezka se občas přiblíží pláži, kde se do nás opře pěkně rozpálené sluníčko.

Po obědě, za který zde platíme 3x více, než kdekoliv jinde (a to ani nedostaneme polévku či nápoj), se jdeme ubytovat. Volíme ekonomickou variantu – pronájem stanu. Ten je naštěstí pod další střechou, takže ani případný silný déšť by nás neměl ohrozit.

Pak už konečně zajdeme na pláž, kde se necháváme vyhřívat sluníčkem a přitom pozorujeme moře a rybáře při práci.

Pláže tu jsou nádherné, ale plavat se dá bohužel jen na některých, protože většinou tu hrozí nebezpečné spodní proudy. Nemálo turistů je již podcenilo a zaplatilo za to cenu nejvyšší. Možná právě proto je tu zakázaný alkohol. Na pláži vydržíme až do západu slunce...

20.9.

Dnes ráno vyrážíme podél moře směrem na západ. Pláže jsou teď takto liduprázdné.

Stezka občas vede přes pláž a občas skrz džungli, ve které se daří těmto pěkně zbarveným krabům.

Nakonec se po tři čtvrtě hodině ocitneme v kempu El Cabo, jehož hlavní předností je možnost ubytovat se přímo v budově postavené na vrcholku skály na malém poloostrově. Usínat v hamace (houpací síti) s výhledem na moře není k zahození...

Na pláži v El Cabu zůstaneme do jedenácti hodin, kdy se vydáme na cestu zpět. I během našeho návratu jsou pláže krásně fotogenické.

Zpět do našeho rezortu se vracíme těsně před polednem, kdy musíme vyklidit skříňku s našimi věcmi. Nařízení je prostě nařízení. I když tu mají vedle sebe podobných skřínek víc než 80, my prostě tu naši musíme vyklidit v poledne, jinak by nám nevrátili zálohu. V leckterém levném ubytování se k nám chovají přívětivěji a s větší úctou než v těchto předražených rádoby nóbl střediscích...

Po lehkém obědě se vracíme na pláž, kde opět zůstaneme až do půl třetí. Pak se rozhodneme vydat na cestu zpět až do Santa Marty. Během našeho pochodu džunglí máme možnost vidět spoustu pestrobarevných motýlů a ještěrek a dokonce se nám podaří spatřit i malé opice.

Na parkovišti dostaneme od řidiče autobusu informaci, že autobus vyráží během 20-ti minut. Z toho důvodu se rozhodneme vzdát další procházku po kilometr a půl dlouhém okruhu s vyhlídkou na moře. Bohužel autobus nakonec vyrazí až po 60-ti minutách a co je horší, po 50-ti metrech řidič zastavuje, protože autobus má defekt... Večer se začíná přibližovat a proto musíme na hranici parku pěšky. V těchto místech není žádná možnost ubytování a autobusy zpět do Santa Marty jezdí jen přes den. Proto hodně spěcháme, po 40-ti minutách rychlé chůze jsme z parku venku a za dalších deset minut už sedíme v džípu, který nám na zastávce zastavil. Řidič si nechá za svezení dalších cestujících zaplatit stejnou částku, jakou se platí za autobus. Jsme rádi, že jedeme, protože mezitím padla tma a těžko říct, jestli by nějaký autobus ještě jel...

Pokračování opět v Santa Martě.

Comments