Země‎ > ‎Kolumbie‎ > ‎

Santa Marta

18.9.

Konečně se dostáváme do našeho dnešního cíle, přičemž do centra se přesuneme s pomocí MHD. Zde vystoupíme přímo u moře, kde je právě promenáda plná lidí a v blízkých uličkách si najdeme docela pěkný pokoj v příjemném hostelu. Bohužel okolí hostelu je hodně nereprezentativní a to se projeví hlavně v noci...

V Santa Martě si ještě večer stihneme projít nejbližší okolí a vybrat si restauraci, kde si dáme výbornou večeři. Je zajímavé, že za stejnou cenu kompletního jídla (polévka, hlavní jídlo s pitím) si můžeme dát u stánku na stojáka pouhý kousek jakési pizzy.

19.9.

V Santa Martě není důvod se zbytečně zdržovat, toto město je zajímavé vlastně jen tím, že se odtud dá navštívit národní park Tayrona, který je také naším dnešním cílem. Proto si necháváme většinu věcí na hostelu a jen s malým batůžkem opouštíme město. Ještě předtím se ale musíme vybavit zásobami jídla a hlavně vody v místním supermarketu. Po nákupu najdeme tržnici, odkud právě vyráží autobus až k bráně do národního parku Tayrona.

20.9.

Nám se tak podaří do Santa Marty dostat ještě rychleji a pohodlněji, takže za nějakou chvíli jsme už u našeho hotelu, kde se opět ubytujeme a zajdeme si na večeři do již osvědčené restaurace. Konečně si také můžeme koupit pitnou vodu za normální cenu. 5 litrů pitné vody v „igelitové tašce“ (nejvýhodnější balení) tu stojí 17 až 20 Kč. V národním parku prodávali v některých rezortech 1,5 litru vody za 40 Kč nebo v našem rezortu dokonce 0,6 litru vody za 30 Kč...

21.9.

Před téměř 400 lety se Španěl Jimenéz de Quesada se svou armádou vydal na cestu podél řeky Magdalena do vnitrozemí, až po dvou letech putování našel místo, kde založil město Bogotu. My tuto stejnou trasu zvládneme podstatně rychleji a tentokrát po dlouhé době nepojedeme autobusem 24 hodin, ale za přibližně stejnou cenu poletíme kolumbijskou leteckou společností Aires. Jak se později dozvídáme, tato letecká společnost nemá moc dobrou pověst, protože její lety mají obvykle zpoždění.

Den zahájíme nafocením rána na pláži

a pak si na hostelu sbalíme věci a autobusem MHD se za v přepočtu krásných 12 Kč na jednoho přesunujeme na 16km vzdálené letiště.

Na letišti nás pobaví místní policisté, kteří nám ručně velmi zběžně a primitivně kontrolují naše zavazadla. Žádný rentgen... Na ten snad později také dojde.

Po nástupu do letadla (po více než čtyřech měsících) si užíváme příjemně krátký přelet. Než stačíme vypít kafe a sníst oříšky, piloti začnou připravovat letadlo na přistání v Bogotě.

Comments