Země‎ > ‎Indie‎ > ‎

Varanasi

6.11.2010

Po příjezdu na obrovské hlavní nádraží, kde nejdelší ze sedmi nástupišť má téměř 600 metrů si ze stánku s informacemi voláme do rezervovaného hotelu pro odvoz. Dozvídáme se zde také, že večer v půl sedmé bude na břehu řeky probíhat pravidelný rituál a že druhý den ráno si máme zajít na projížďku po řece, která by měla stát 120 Rupí pro nás oba. S rikšou se přesunujeme k čtvrti Godaulia, kde je náš hotel. Bohužel uličky před ním jsou tak úzké, že ani rikša v nich neprojede, a tak musíme po svých. Po ubytování v hotelu vyrážíme směrem k hlavní ghatě Dasaswamedh, tedy břehu řeky Gangy vyhrazené ke konání rituálů. Cestou se najíme v restauraci, kde nám indické jídlo opravdu chutná. Co je ale šokující, je fakt, že Laďǩa již nemá chuť na maso. Míchal doufá, že se to po večeři s pořádným steakem zase vrátí do normálu!

Samotný rituál u řeky, který se zde odehrává každý podvečer už možná 1000 let, je hodinové představení, při kterém se 5 mnichů synchronizovaně modlí a uctívá řeku Gangu na jejím břehu a postupně s asi 8 různými nástroji, zahrnující vonné tyčinky, svícny, vějíř z páva apod. vykreslují do vzduchu za rytmu hudby a zpěvu stále opakující se obrazce, většinou jednoduché kruhy.

To vše sledují turisté jak z celé Indie, kterých je tu opravdu hodně, tak z celého světa. Na konci obřadu mniši dávají požehnání všem věřícím. Ještě před začátkem obřadu jsme svědky procesí brahmánských věřících s dřevěnou sochou černého boha, kterou nakládají do lodě, odjíždí s ní na řeku, načež sochu posvátné řece věnují tak, že ji do řeky shodí. Jsme svědky celkem 2 takových případů a domýšlíme si, co se s takovou plavající sochou dále děje. Jestli ji někde dále po proudu odchytí a znovu ji použijí, nebo ji odchytí jiná skupina lidí sbírající dřevo pro rituální spalování lidských těl mrtvých, nebo ji jen tak nechají řece, ať ji odnese, kam se jí zlíbí...

Večer se vracíme zpět na hotel, míjíme neuvěřitelně klidnou a přitom děsně dlouhou frontu místních věřících čekajících na to, až se budou moci dostat do zlatého chrámu Sarkakand Gali. Chrám má pokrytou střechu z více než 800 kg zlata a již několikrát v minulosti se stal terčem útoků ze strany muslimských věřících. Vstup proto hlídá ozbrojená stráž a dovnitř pouští jen hinduisty. Proto i my, kdybychom chtěli dovnitř, bychom se museli přihlásit k tomuto náboženství. Do chrámu tedy nejdeme...

7.11.2010

Ráno brzo vstáváme a v 5:30 vyrážíme na pro nás rezervovanou pramici, bohužel však za 200 Rupí, tedy o 80 více, než je doporučená cena...

Projížďka začíná u ghaty přímo za naším hotelem a hned vedle po proudu je další ghata, která je vyhrazena právě na rituální spalování mrtvých za doprovodu pozůstalých. Tento obřad však není možné fotit, to by bylo považováno za hrubý přestupek. Přímo u řeky hoří 4 ohniště, ve kterých se téměř bez přestávky mrtvá těla spalují. Mrtví, kteří měli to štěstí a zemřeli v blízkosti posvátné řeky, tak mají zajištěný spokojený posmrtný život. Proto velký počet věřících přijíždí na sklonku svého života do Varanasi, aby zde pod střechou nějakého chrámu dožili a byli spáleni a pohřbeni u Gangy.

Zde náš veslař, stařec neurčitého věku, loďku otáčí proti proudu a míříme směrem k hlavním ghatám určeným k očistnému koupání v řece. Koupel je možná očistná duševně, fyzicky je to ale akt hodně riskantní, jednak kvůli mrtvým, které v řece pohřbili a nespálili – viz naše zkušenost z vlaku, tak kvůli nemocným, kteří se sem před svou smrtí shromažďují, a konečně také kvůli chemičce jen pár kilometrů proti proudu. Konec konců do všech indických řek a potoků se vypouští všechen odpad, takže koupání v jiných řekách také nebude žádná výhra.

Měli jsme trochu obavy, zda-li v tak brzkou ranní hodinu někoho vůbec uvidíme, ale na břehu řeky čekají zástupy věřících na koupel a navíc je řeka přeplněná dalšími lodičkami s turisty.

Protože náš stařík s vesly nechce bojovat se stále silnějším proudem, zapřáhne nás za jinou motorovou loď, takže i když jsme si na hotelu zaplatili pramici, která nebude hlučná, nakonec třetinu cesty dýcháme zplodiny od motoru z lodi před námi...

Odpojujeme se u další spalovny mrtvých, zde nejspíš spalování probíhá uvnitř budovy, a otáčíme zpět na začátek naší cesty.


Vracíme se na hotel a cestou potkáváme posvátné zvíře pochutnávající si na darech věnovaných bohům – tomuto obřadu se říká Puja, stejně tak se jmenuje i náš hotel :-)

Těsně před sedmou hodinou ráno se dobýváme do střešní restaurace, kde probouzíme personál spící na podlaze. To nás už ale nepřekvapuje, i v jiných hotelech jsme narazili na recepční spící hned za dveřmi ;-) Z restaurace pořizujeme pár snímků probouzejícího se města, kde se (jak je vidět na snímku) dá dobře vyspat klidně i na střeše.

Dopoledne se procházíme přímo podél břehu řeky a pak se přesunujeme hlouběji do klikatých uliček města. Vjem, který v tomto cestopisu nedokážeme dobře předat, je neustále se měnící vůně, přesněji řečeno zápach, jednotlivých zákoutí, kterými procházíme. Skoro by se dalo chodit poslepu a orientovat se pouze podle čichu.. Sice to není nic příjemného, ale je to nový rozměr, asi něco jako 2D a 3D televize ;-) Prostě si připadáme jako ve středověku.

Po obědě vyrážíme zpět na hotel pro batohy a pak na autobusové nádraží. Hledáme nějaký slibovaný komfortní autobus, ale nacházíme pouze levné autobusy, kde tušíme, že cesta s nimi nebude moc příjemná. Přesto do jednoho z nich nastupujeme a obsazujeme místa úplně vpředu, kde je sedadlo (lavice) podél okna kolmo na směr jízdy, ale je zde více místa na nohy. Celou cestu tak vlastně jedeme po boku. Cesta je obvykle dost hrbolatá a snažíme se, když to jde, co nejvíce spát. Dnešní noc finišují oslavy svátku Diwali a tak města, kterými projíždíme, jsou osvětlena jako u nás o Vánocích.

Kolem 10. hodiny večer projíždíme kolem prapodivného vozu následovaného skupinkou v tranzu tančících Indů. Vůz je vlastně traktor s vlečkou, na které je DJ s kompletní hudební aparaturou a nasvícenou sochou nějakého Boha. Za traktorem se tak line hodně hlasitá diskotéková hudba, ze které jsou uneseni tančící Indové. Traktor se jen velice pomalu pohybuje vpřed, takže tento průvod „mírně“ omezuje dopravu. Podobných pojízdných diskoték ještě potkáváme během následujících hodin alespoň dalších deset...

Comments