Země‎ > ‎Indie‎ > ‎

Jaisalmer

16.10.2010

Jaisalmer je nejzápadnější město prakticky v poušti u hranic s Pákistánem. Jeho 2 největší atrakce jsou staré město za hradbami pevnosti, a pak hlavně výlety do pouště na velbloudech. My jsme začali nejprve s památkami. Ve městě je komplex 7 Jainistických chrámů, které jsou navzájem propojené. Jainistické chrámy se dost podobají hinduistickým a přesto že se nám věnoval průvodce – mnich a vysvětloval nám význam jednotlivých bohů, bůžků a démonů, kterých je celkově na tisíce, nemohu se zbavit dojmu, že v tomto je nám známější křesťanství značně jednodušší.


Maharádžův palác (zatím) obdivujeme jen z venku

V pevnosti stále žije 2000 lidí a většina z nich vidí snadnou obživu v ubytovávání turistů. Svá obydlí tak mění na hotýlky. Ačkoliv pevnost vypadá dost bytelně, právě v dnešní době je nejvíce ohrožena turismem a velkou spotřebou vody, která způsobuje extrémní erozi.


Jako poslední atrakci jsme si vybrali Salim Singh-ki-Haveli, dům výběrčího cla, kde jsme dostali obsáhlý výklad např. toho, jak byl dům postaven (pouze z kamene, dřeva a kovových spojek), proč byly schody na schodištích nepravidelně vysoké (aby nepřátelé zakopli a vzbudili spící obránce) nebo jak měl v horním patře majitel zařízenou historickou „diskotéku“ - místnost se spoustou zrcadel po stěnách i a stropě, která ji jednak dokonale prosvětlila i z několika málo olejových lamp, ale také opticky znásobila počet tanečnic :-)



17.10.2010

Původně jsme chtěli dnešní neděli strávit lenošením a nicneděláním, nakonec jsme se upsali k výletu do pouště na velbloudech. Proto v 15 hodin vyrážíme s údajně renomovanou a doporučovanou agenturou (chlapíkovi z našeho hotelu už nevěříme nic, protože nás už několikrát po indicku nesprávně informoval). Výlet začíná jízdou v Jeepu do 40 km vzdálené pouště. Celkem jedeme 4 turisté – přidává se k nám mladý pár – Paul je z Anglie a Moe ze Severního Irska.

Na místě už na nás čekají velbloudi i s dalšími průvodci. Poté jsme usazeni každý na svého velblouda, který si na povel stoupne. Následuje extrémně krátké zaškolení do tajů ovládání zvířete - dostaneme otěže, zataháním za levý konec se jede doleva, stejně i na druhou stranu a přitaháním obou konců by měl velbloud zastavit. Okamžitě máme příležitost si to vyzkoušet a moc se nám to líbí :-)


Na jinak vydařeném výletu nás zklamala pouze poušť, která zde není tak pustá, jak jsme očekávali a písečné duny jsme jinde po světě také viděli o hodně vyšší. Cestou se zastavujeme v místní vesnici (jen pár chatrčí) plné dětí, které si chtějí nechat naše maskoty (lefíka s krtkem), nakonec si přivlastnili sluneční brýle od Moe a už není šance je získat zpět (ani naši průvodci to nedokážou). Jako útěchu Moe od vesničanů dostává jiné brýle... Naši průvodci po cestě cvičí mladého velblouda, kterému se to moc nelíbí a pořád hlasitě po velbloudím hýká. Rodeo je to pořádné, dokonce se velbloudovi podařilo naše průvodce shodit na zem. Hrozivý pád nakonec skončil jen s menšími odřeninami a pořádnými modřinami. V podvečer dorážíme k dunám do tábořiště, kde už na nás čeká další cestovatel z Brazílie, který je na výletě na velbloudech už druhý den. Večer pak společně dostáváme v poušti připravené jídlo a na noc máme v písku postavené postele. Trochu zvláštní luxus. Obloha je plná jasných hvězd, zejména poté, co zajde jasně zářící měsíc za obzor.


18.10.2010

Ráno nás probouzí východ slunce. Kolem našich postelí jsou stopy v písku po všelijaké drobné havěti, která si nás byla v noci prohlédnout. Před většími vetřelci (např. toulavými psy) strážili naši velbloudi. Po snídani vyrážíme na další dopolední projížďku.


Cestou se zastavujeme u vody, kde se velbloudi pořádně napili.


V cíli z velbloudů s namoženými třísly s úlevou slézáme. Před obědem se Jeepem vracíme zpět do města Jaisalmer, kde se rozhodneme zůstat ještě jednu noc.

19.10.2010

Kvůli očekávaným zdravotním komplikacím si dopřáváme den klidu.

20.10.2010

Dnes je nám konečně lépe a vyrážíme odpoledním autobusem do Jodhpuru. Je velké horko a autobus se naplnil až k prasknutí. Opět je to bus s kombinací sedadel a lehátek, ale teď nikdo nespí a na postelích je 2x až 3x více pasažérů. Vůbec bych se nedivil, pokud by autobus převážel stovku pasažérů. Do své cílové stanice přijíždíme před soumrakem a rikša nás dováží k doporučovanému hotelu. Ten se nám líbí a proto zde zůstaneme.

Comments