17.2.2011
Dnes si zajedeme na dva krátké výlety z našeho výchozího
města Tagbilaran. První výlet vede do rezervace, kde se starají o
nejmenší primáty na světě – filipínské nártouny (Tarsiery).
Jsou to malá zvířátka, která vypadají jako něco mezi netopýrem
(díky své velikosti), krysou (kvůli dlouhému ocasu) a
mimozemšťanem ET (pro své velké oči).
Nártouni jsou noční tvorové, proto ve dne většinou pouze
spí. V noci loví malé ještěrky a hmyz. Můžou natáčet ouška
po směru zvuku a hlavu otočí téměř o 360 stupňů. Umí skákat
ve větvích až 3 metry daleko a svoji oběť tak doslova zaskočí
:-)
Nás už vlastně vůbec nepřekvapí, že na prohlídce jsou
kromě nás jen další dva kluci, kteří jsou také z ČR :-) Ti si
místní zajímavosti projíždí na motorce, takže toho určitě
stihnou víc. My se jeepneem vracíme zpět do Tagbilaranu, kde si
dáme oběd a poté jedeme směr vodopád Mag-aso.
Cesta dvěma busy zabere 1 hodinu a z konečné ve městě
Antequera musíme necelé 2 kilometry pěšky. Odoláváme nesčetným
nabídkám na odvoz a k velkému údivu místních odcházíme po
svých. Cesta je dobře značená a vede pěknou krajinou lemovanou
políčky s rýží.
Vodopády nejsou tak velké, jak očekáváme, ale dá se zde i
koupat.
Koupání raději neriskujeme, protože by tu voda mohla obsahovat
prý i nějaké parazity...
Odmítáme také pozvání místních piknikujících lidí na
oběd a místo toho jdeme hledat další vodopády, které mají být
dle průvodce ještě větší. Ve vesnici na ně ale nevede žádný
ukazatel a ani místní obyvatelé městečka si nejsou jistí, kam
nás vlastně poslat.
Procházíme se kolem velkého křesťanského kostela, který
dokazuje, že Filipíny jsou třetí největší křesťanskou zemí
na světě a proto podobné kostely mají skoro v každé vesnici.
Místní nás nakonec nasměrují k místu, kam požadujeme.
Nakonec tu ale žádné vodopády nenacházíme, je zde pouze
jeskyně, ze které vyvěrá potok. Protože se už blíží pátá
hodina – doba kdy přestávají jezdit autobusy – vracíme se na
hlavní cestu, kde čekáme na projíždějící autobus. Musíme
čekat hodně dlouho, téměř 1 hodinu, když nám zastaví luxusní
osobní auto a jeho řidič Kim (místní architekt) se svou matkou
Norou nás zdarma svezou až do centra Tagbilaranu. Cestou si
příjemně popovídáme a dozvídáme se, kolik je v okolí ještě
zajímavých míst, které už bohužel nestíháme navštívit. Až
tu budeme příště, musíme je prý navštívit :-)
Večer ještě zvažujeme, zda-li zítra nepodnikneme výlet na
pozorování velryb a delfínů na moři, nakonec to ale pro
nedostatek času musíme vzdát.