17.2.2011

Dnes si zajedeme na dva krátké výlety z našeho výchozího města Tagbilaran. První výlet vede do rezervace, kde se starají o nejmenší primáty na světě – filipínské nártouny (Tarsiery). Jsou to malá zvířátka, která vypadají jako něco mezi netopýrem (díky své velikosti), krysou (kvůli dlouhému ocasu) a mimozemšťanem ET (pro své velké oči).

Nártouni jsou noční tvorové, proto ve dne většinou pouze spí. V noci loví malé ještěrky a hmyz. Můžou natáčet ouška po směru zvuku a hlavu otočí téměř o 360 stupňů. Umí skákat ve větvích až 3 metry daleko a svoji oběť tak doslova zaskočí :-)

Nás už vlastně vůbec nepřekvapí, že na prohlídce jsou kromě nás jen další dva kluci, kteří jsou také z ČR :-) Ti si místní zajímavosti projíždí na motorce, takže toho určitě stihnou víc. My se jeepneem vracíme zpět do Tagbilaranu, kde si dáme oběd a poté jedeme směr vodopád Mag-aso.

Cesta dvěma busy zabere 1 hodinu a z konečné ve městě Antequera musíme necelé 2 kilometry pěšky. Odoláváme nesčetným nabídkám na odvoz a k velkému údivu místních odcházíme po svých. Cesta je dobře značená a vede pěknou krajinou lemovanou políčky s rýží.

Vodopády nejsou tak velké, jak očekáváme, ale dá se zde i koupat.

Koupání raději neriskujeme, protože by tu voda mohla obsahovat prý i nějaké parazity...

Odmítáme také pozvání místních piknikujících lidí na oběd a místo toho jdeme hledat další vodopády, které mají být dle průvodce ještě větší. Ve vesnici na ně ale nevede žádný ukazatel a ani místní obyvatelé městečka si nejsou jistí, kam nás vlastně poslat.

Procházíme se kolem velkého křesťanského kostela, který dokazuje, že Filipíny jsou třetí největší křesťanskou zemí na světě a proto podobné kostely mají skoro v každé vesnici.

Místní nás nakonec nasměrují k místu, kam požadujeme. Nakonec tu ale žádné vodopády nenacházíme, je zde pouze jeskyně, ze které vyvěrá potok. Protože se už blíží pátá hodina – doba kdy přestávají jezdit autobusy – vracíme se na hlavní cestu, kde čekáme na projíždějící autobus. Musíme čekat hodně dlouho, téměř 1 hodinu, když nám zastaví luxusní osobní auto a jeho řidič Kim (místní architekt) se svou matkou Norou nás zdarma svezou až do centra Tagbilaranu. Cestou si příjemně popovídáme a dozvídáme se, kolik je v okolí ještě zajímavých míst, které už bohužel nestíháme navštívit. Až tu budeme příště, musíme je prý navštívit :-)

Večer ještě zvažujeme, zda-li zítra nepodnikneme výlet na pozorování velryb a delfínů na moři, nakonec to ale pro nedostatek času musíme vzdát.