Země‎ > ‎Filipíny‎ > ‎

Manila

4.2.2011

Po příletu do Filipín na nás konečně dýchne tropický vzduch :-)

Po výstupu z letištní haly odmítneme předem zaplatit taxík za 540 pessos a místo toho jedeme na taxametr, což nás nakonec vyjde o 200 levněji. Hotel, který jsme si zamluvili, bohužel není nejlepší, je schovaný přímo za benzinkou. Pro nás je ale důležité, že pokoje vypadají čistě a tak se zde hned vrhneme do plánování našeho pobytu na Filipínách. Na oběd si zajdeme do místního hlavního obchodního domu Robinsons. Překvapuje nás, že je zde draho. Za pizzu chtějí až 600 pessos (250Kč), na druhou stranu jsou zde i jídla za 80 pessos. Také zde nabízí menu „sněz, co můžeš“, což je údajně také heslo mnoha Filipínců, kteří se raději najedí pořádně dnes, protože zítra třeba žádné jídlo nebude...

Po celých Filipínách je oblíbeným vozidlem tzv. Jeepnee, což je jakýsi prodloužený Jeep, do kterého se vejde zhruba 16 lidí a který jezdí křížem krážem celou zemí. Respektive v rámci každého ostrova, protože je dobré zmínit, že samotné Filipíny tvoří na 7100 různě velkých ostrovů. Také se zde dá velmi dobře domluvit s místními obyvateli, protože téměř všichni mluví velmi dobře anglicky. Angličtina se tu považuje za obchodní jazyk a většina nápisů je zde také více v angličtině než ve filipínštině. Je to také dáno tím, že když se Filipíncům podařilo v roce 1898 zbavit nadvlády Španělů, zůstali jim tady až do konce druhé světové války Američané.

5.2.2011

Dnes ještě dále plánujeme náš pobyt a večer si jdeme zjistit, jak se dostaneme na další místo v našem vytvořeném itineráři – bílou pláž u přístavu Puerto Galera.

19.2.2011

Samotný let je krátký, jen pouze něco přes hodinu a z letiště se už najisto dostáváme taxíkem k našemu hotelu, kam dorážíme kolem půl jedenácté večer. Na hotelu nepřekvapivě neměli poznamenanou naši rezervaci. Využíváme tedy výhody toho, že je to „hodinový hotel“ a ubytováváme se jen na 12 hodin za poloviční cenu ;-)

20.2.2011

Cestování z Manily autobusem není úplně snadné, protože zde neexistuje žádné společné nádraží a každá autobusová společnost vyráží z jiného místa. Ráno proto vyrazíme na jedno z nich a kupujeme si jízdenky na noční autobus na sever ostrova Luzon do města Banaue.

Pohled ze zastávky nadzemky na čekající tříkolky.

Po obědě si zajdeme do historické části města obehnané hradbami, které se proto říká Intramuros. Původně zde byla také pevnost, která přečkala celá staletí, než byla zničena americkým bombardováním na konci druhé světové války. Uvnitř hradeb je tak nyní mix luxusních rezidencí pamatujících nejslavnější etapu existence Intramuros

s oprýskanými budovami obývanými chudinou. Je zde plno dotěrných cyklorykšáků, kteří nám nabízejí své služby.

My raději pěšky dorazíme ke katedrále „Manila“, kde se právě koná svatební obřad.

Následně navštívíme pevnost Santiago a v muzeu věnovanému Rizalovi nás zarazí pamětní deska Rizalových posledních veršů, která je napsána ve slovenštině. Je to pro nás nejprve šok, pak ale narazíme na podobné verše i v češtině a v řadě jiných jazyků.

Kvečeru se cestou z Intramuros ještě zastavíme v Rizal parku, kde jsou snad všichni obyvatelé města, zřejmě také kvůli tomu, že právě dnes je zdarma vstup do místní čínské zahrady. Rizal park je pojmenovaný podle slavného filipínského hrdiny doktora Rizala, který byl popraven Španěly kvůli údajnému organizování filipínského povstání za samostatnost.

Protože právě zde byl Rizal demonstrativně zastřelen, Filipínci mu zde postavili tento monument.

Nám už zbývá pouze skočit si na večeři, pak pro batoh a odjet zpět na nádraží, kde máme být připraveni (zcela nesmyslně) už jednu hodinu před odjezdem. Na nádraží autobusové společnosti “Florida“ je hodně rušno, autobusů odtud odjíždí poměrně hodně. Naším autobusem nakonec jedou prakticky pouze cizinci. V autobuse je díky klimatizaci nepříjemně chladno, ale řidič s tím nechce, nebo nemůže, nic udělat...

Pokračování v Banaue.

23.2.2011

Brzy ráno přijíždíme do Manily a bez komplikací se vracíme na hotel, kde si necháváme velký batoh. Protože si z každé země chceme na památku přivézt aspoň maličkost, vyrážíme detailně prozkoumat zřejmě největší nákupní centrum v centru Manily - Robinsons place. Před vstupem do nákupního centra musíme nechat ochranku prověřit, že po kapsách ani ve svých zavazadlech nepronášíme dovnitř nějaké nebezpečné věci. Ostatně stejná procedura se opakuje i při každém vstupu do nadzemky. Tentokrát v nakupování ale nejsme úspěšní a nic si nekupujeme.

Aspoň, že západy slunce jsou v Manile také tak pěkné, jako jinde na Filipínách.

Večer se ubytujeme opět pouze na 12 hodin ;-) a ještě před usnutím si zahrajeme hru na kočku a myš, protože se v našem pokoji prohání nějaká myška. Personál hotelu se nám omlouvá, myš vyžene a my můžeme snad v klidu usnout...

24.2.2011

Brzo ráno vstáváme, sbalíme věci, které ještě do večera necháváme na hotelu a zajedeme si nadzemkou do moderní čtvrti Makati kolem zastávky Ayala. Odtud si naštěstí nějaké drobnosti odvezeme, ale jinak tu už nic nestíháme.

Vracíme se na hotel, odkud odjíždíme na letiště taxíkem. Naštěstí jsme na letišti téměř 3 hodiny před odletem, protože téměř celou jednu hodinu stojíme ve frontě na odbavení. Celkem 2x nám skenují naše zavazadla a ještě k tomu je před vstupem do letadla osobně prohrabávají, je to docela otravné... Naše letadlo společnosti Qantas odlétá dle plánu a my tak opouštíme další zemi.

V letadle je výborný audiovizuální systém, díky kterému si můžeme pouštět filmy a hudbu dle libosti prakticky ihned po nástupu. Po vydatné večeři jdeme ale raději spát, protože let trvá pouze 8 hodin.

Comments