Cuenca 26.-28. 8. 2011

26. 8. 2011

Po příjezdu do města vystoupíme na autobusovém nádraží, kde ihned zamíříme do místních turistických informací. Zde dostaneme mapu města, mapu celého Ekvádoru a instrukce, jak se levně autobusem MHD přiblížit k centru.

Ubytujeme se ve čtvrti, kde je hodně hostelů a tím pádem i větší výběr. Dnes ale využijeme nabídku hned prvního hostelu, kde dostaneme prostorný pokoj za méně peněz, než jsme platili dosud.

Protože tu mají také WiFi, zkusíme zavolat do aerolinky Iberia a upravit si zpáteční letenky. Bohužel neuspějeme, protože až na šestý pokus dostaneme informaci, že náš požadavek (možná) dokáží zpracovat v pondělí…

Raději si proto zajdeme na dobrý oběd a na povzbuzení si dáme také kafe, protože po dnešní cestě jsme dost unavení.

Během jízdy z autobusového nádraží jsme si všimli pozůstatků po incké civilizaci, které jsou zde k vidění přímo ve městě, jen pouhých pár set metrů od našeho ubytování. Proto zamíříme rovnou tam, i když tentokrát se spokojíme s prohlídkou z dálky. Platit za vstup na tuto atrakci se nám nechce, už jsme viděli významnější místa.

Pak se vracíme podél řeky zpět a narazíme přitom na most, který má jednu vadu. Nevede totiž na druhou stranu řeky, protože zbylou část strhla kdysi povodeň. Nyní slouží tento most jako centrum, kde by se měly konat různé kulturní akce. Dnes ale na programu není nic.

Následuje nesystematické toulání po centru, během kterého najdeme vše důležité – místní tržnici s ovocem a zeleninou, trhy s oblečením a dalším zbožím a na hlavním náměstí novou katedrálu, která je zajímavá hned ze dvou důvodů.

Prvním z nich je fakt, že blankytně modré obklady na jejích kopulích jsou údajně původem z naší rodné vlasti, že by z Horní Břízy?

Druhým zajímavým důvodem jsou viditelně nedostavěné věže. Ty bylo nutné zkrátit, protože pokud by je postavili dle původního chybného projektu, jejich základy by tu tíhu neunesly a věže by se zřítily…

Ještě se pokusíme vyměnit zbylé peruánské peníze, ale bohužel najdeme pouze jednu směnárnu s nevýhodným kurzem.

Protože tu opět mají levné obědy i večeře, nevyplatí se nám večeři si připravovat sami a raději si zajdeme na kompletní menu s polévkou (podobnou naší dršťkové) a „maso na džusu“ s rýží, opečeným banánem, čočkou a avokádem. K tomu ještě džusík, takže za méně než 30 Kč to prostě nemůžeme odmítnout. 🙂

27. 8. 2011

Dnešní obloha je hodně zatažená, takže se nejspíš nevyhneme dešti. I tak si ale projdeme zbylé atrakce města včetně těch, kolem kterých jsme včera spíše proběhli.

Začneme hned u našeho ubytování, kde se jen kousek od tohoto schodiště nachází muzeum s exponáty lidového umění.

Vstup do muzea je zdarma, stejně jako do galerie moderního umění, kam zajdeme hned poté. Po tom všem starověkém, středověkém a lidovém umění je to po dlouhé době příjemná změna.

Cesta ke galerii vedla podél řeky, nad níž se tyčí mnohdy velmi pěkné domy.

Po obědě se zastavíme na hostelu, kde nahlásíme náš úmysl zůstat zde ještě jednu noc. Panuje tu mírná anarchie, víkendovou směnu mají na starosti výrostci, které spíš zajímá televize a počítač, takže hostel a jeho čistotu tu teď nikdo neřeší…

My se tu ale nezdržujeme a pokračujeme v prohlídce města. Celkem náhodou procházíme kolem tohoto pěkného domu, kde prodávají slavné ekvádorské klobouky, kterým se všude ve světě nesprávně říká Panamské.

Důvody této záměny jsou hned dva: klobouky byly z Ekvádoru nejprve po zemi transportovány do Panamy a pak teprve naloženy na lodě, které je dovezly do Evropy. Navíc si tyto klobouky pro jejich lehkost oblíbili dělníci, kteří je hojně používali při stavbě panamského průplavu a tím jejich spojitost s Panamou potvrdili.

Na hlavním náměstí si opět prohlédneme katedrálu, bohužel interiér nám zůstane utajen – dnes už je uzavřená. Obloha se mezitím ještě více zatáhne, takže očekáváme, že pršet začne každou chvíli. I přesto se ještě vypravíme na východní okraj centra k parku San Blas s kostelem, kde nás nakonec přeci jen zastihne déšť. Proto se vracíme zpět a cestou se ještě zastavíme na trhu, kde si koupíme velmi levné banány. Obrovský trs za jeden dolar. S nějakým vážením či přepočítáváním banánů se v zemi, kde se banánů vypěstuje snad nejvíc na světě, nikdo zdržovat nebude…

Po večeři ve stejné restauraci jako včera se vracíme na hostel, kde už zůstaneme až do rána.

28. 8. 2011

Na dnešní neděli jsme si naplánovali přejezd autobusem k oceánu. Cesta bude dlouhá s jedním přestupem ve městě Guayaquil, největším městě Ekvádoru.

I samotná cesta je ale zajímavá, protože prvních několik hodin jedeme skrz národní park s krásnými horami.

Údolí pod námi je ale zahaleno v mracích. Doufáme, že u moře už bude počasí lepší.

Autobusové nádraží v Guayaquilu je součástí velkého obchodního komplexu a hned vedle končí ranvej letiště.

My si po výstupu z autobusu zajistíme lístky na další autobus a pak se už jdeme rychle naobědvat. Zde nás pobaví vtipný systém místního jídelního koutu, kde po výběru a zaplacení jídla dostaneme jakousi blikající krabičku, která nás později sama upozorní, až naše jídlo je již připraveno a že si ho máme vyzvednout. To jsme ještě nikde jinde neviděli. 😉

Protože času nemáme nazbyt, hned po obědě spěcháme na autobus, který po pár minutách vyráží směr Tichý oceán.