San Pedro de Atacama 6.-10. 6. 2011

6. 6. 2011

Cesta autobusem z hranic trvá zhruba 45 minut, během kterých jedeme neustále z kopce a klesneme tak až na úroveň 2500 m.n.m. Zde už je opět vyšší tlak vzduchu, což krásně demonstrují naše PET lahve, které se při klesání zvyšujícím se tlakem vzduchu samy od sebe viditelně promáčknou.

Čilští celníci mají své sídlo až na začátku města San Pedro de Atacama, kde se zhruba půl hodiny zdržíme. Po celní kontrole už náš autobus rychle dojede k centru malého turistického města. Zde si po nějaké době domluvíme přijatelné ubytování a pak se projdeme po městečku. Nacházíme zde otevřený bar, kde si dáváme pozdní oběd a využíváme WIFI zdarma.

Město San Pedro de Atacama se nachází uprostřed stejnojmenné pouště, která je údajně nejsušší na světě. Celé odpoledne se městem prohání silná vichřice, která dokonce na několik hodin přeruší dodávku elektrické energie. Kromě toho tento vítr zvedá všudepřítomný prach a písek, takže je to dost otravné. Proto se vracíme zpět na hostel a zbytek dne plánujeme náš další pobyt v Chile.

7. 6. 2011

Město má mnoho zajímavých atrakcí ve svém nejbližším i vzdálenějším okolí. My jeho prohlídku zahajujeme u historického kostela věnovaného jak jinak než Svatému Petrovi.

Náš hlavní bod na programu je dnes návštěva archeologického naleziště Quitor, které je 3 km na sever od města cestou vedoucí podél řeky. Řeka nám cestu mírně komplikuje, protože ji silnice překonává několika brody, které autům a většinou ani cyklistům nedělají problémy, zato my chodci se už musíme snažit, abychom se nenamočili…

Opuštěné město a zároveň i pevnost Quitor bylo strategicky umístěno na skalisku na konci údolí, kterým protéká životodárná řeka a kudy putovaly karavany se zbožím. Z města do dnešní doby zbyly pouze ruiny – zhruba 200 staveb, kde každá měla obvykle pouze jednu místnost a byly přitisknuté jedna vedle druhé.

Z vrchu měli obyvatelé této pevnosti krásný výhled do údolí.

Nám to ale nedalo a rozhodli jsme se vylézt ještě na sousední vyhlídku, která je na vedlejší, ještě o něco vyšší skále.

Odtud také konečně uvidíme obří písečné duny, kam místní turistické agentury pořádají výlety na „sandboarding“, tedy jízdu na prkně po dunách.

Kousek stranou jsou zase pro změnu skaliska tvořící dokonalé obří struhadlo. Toto místo se nejspíš jmenuje Mrtvé údolí.

Po zbytek odpoledne pokračujeme dále Ďáblovou roklinou v naději, že uvidíme pozůstatky incké osady zvané Katarpe.

Bohužel se nám dnes toto místo nepodaří najít a navíc nám naše další pátrání znemožní nepřekročitelný brod.

Večer zůstáváme na hostelu, kde se opět po setmění citelně ochladí.

8. 6. 2011

Dnes ráno je obloha opět azurová, vítr naštěstí nefouká, takže se rozhodneme vypůjčit si kola a projet se po okolí.

Ještě předtím stihneme přes skype zavolat na úřady do ČR, kde vyřídíme jisté neodkladné záležitosti a může se jet.

Náš první cíl je opuštěné městečko Tutor, které téměř pohltila poušť Atacama. Kolem této osady, pouhých 10 km za San Pedrem, původně tekla řeka. Ta se ale kvůli změněným přírodním podmínkám odklonila a obyvatelé se rozhodli toto město zhruba v letech 500 našeho letopočtu opustit. Od té doby město systematicky zasypává písek, takže z některých domů už jsou vidět pouze vrcholky zdí.

Vedle archeologického naleziště je postavená replika domů z této osady.

Dojem z tohoto místa nám poněkud zkazilo zcela neadekvátně vysoké vstupné…

Po skromném obědě se rozhodneme na kole projet také „Údolí měsíce“, což je další atrakce, která naopak rozhodně stojí za návštěvu.

Po zaplacení vstupného a ujetí několika kilometrů se dostáváme k místu, kde necháváme kola a pěšky pokračujeme podle šipek zužující se roklinou mezi skalisky. Roklina se postupně uzavře, takže se z ní vlastně stane jeskyně.

Toto vše zde musela vytvořit zcela jistě nějaká říčka, která zde nejspíš teče, jen když zaprší. A to není často… Naše jeskyně se po pár metrech promění opět v roklinu, ze které šplháme na okolní skaliska. Ty jsou zajímavé tím, že jsou hodně měkké, jsou plné malých dutinek a dají se jednoduše odlamovat. O to víc hrozivě působí neustálé pravidelné praskání, které se ze skal ozývá zřejmě pod vlivem jejich vyhřívání na sluníčku.

Naše další cesta pokračuje tentokrát širší roklinou, která se na konci stáčí na silnici.

Na následující fotce, která vypadá skoro jako fotomontáž, Michal ukazuje, že musíme zpět pro kola.

Už opět na kolech pokračujeme dál překrásným údolím.

Odsud jsou krásné výhledy na zapadající slunce.

My se ale tak dlouho nezdržíme a vracíme se za světla do města.

9. 6. 2011

Náš poslední celý den zde věnujeme opětovnému hledání incké osady Katarpe. Nejprve procházíme opuštěnými uličkami San Pedra.

Protože se na výlet vydáváme opět pěšky, musíme znovu překonávat brody přes řeku, která má dnes zřejmě ještě více vody, než před dvěma dny. Tentokrát ale nejprve zamíříme směrem k tunelu, který je pro nás zajímavý hlavně tím, že nechápeme, proč ho tu v roce 1930 vykopali.

Na druhé straně kromě dalších skal a písečných dun prostě nic není. 🙂

Vrátíme se tunelem zpět a sestupujeme jinou cestou do Ďáblovy rokliny

a odtud pokračujeme dále směrem pryč od města. Když už se téměř rozhodneme hledání Katarpe vzdát, narazíme na ukazatel, který nás nasměruje vystoupat soutěskou na návrší, kde konečně nacházíme, co jsme hledali. 🙂

Tím se splnil náš dnešní cíl, takže dál Ďábelskou roklinou nepůjdeme (foceno z návrší osady Katarpe)

a raději se vracíme zpět do San Pedra. Jistou komplikací je brod, který nás před dvěma dny zastavil, ale dnes se přes něj musíme vrátit. Nakonec se nám podaří řeku přeskočit pořádným trojskokem v nejužším místě zhruba 50 metrů od brodu. 🙂

Večer si procházíme obchůdky s vlněnými a indiánskými suvenýry, ale nic si tu nekoupíme.

10. 6. 2011

Dnes ráno odjíždíme ze San Pedra do města Iquique [čteno Ikike]. Do našeho cíle nejede žádný přímý autobus a my nastupujeme do téměř vyprodaného autobusu, který nás zaveze do města Calama.