Země‎ > ‎Bolívie‎ > ‎

Rurrenabaque

24.6.

Do Rurrenabaque přijíždíme s velkým zpožděním až kolem desáté hodiny ráno, ale zdá se, že to nikomu z místních nevadí. Asi jsou rádi, že už jsou v pořádku doma. Taky jim evidentně nevadí, že se při vykládání zavazadel ušpiní od zabláceného autobusu...

Na autobusovém nádraží si nás odchytne jeden z majitelů hostelů a nabídne nám ubytování i odvoz do něj za přijatelnou cenu. Ubytování je poměrně slušné, dokonce tu visí trsy banánů, které si můžeme kdykoliv brát v neomezeném množství - prostě ráj. :-)

Horší už je počasí, protože je zataženo a docela často se tu na několik desítek minut rozprší. Zajdeme si na oblíbené almuerzo (polední menu) – a vypadá to, jako bychom tu byli jediní běloši, kteří se odváží zajít do jídelny na jídlo místních. To nám chutná a cena je tu obvyklých 10 BOBů.

Co nás však hodně překvapí a naštve, je skutečnost, že hlavní atrakce (výlety do amazonské džungle, nebo do pampy plné zvířat), kvůli kterým sem turisté jezdí, se oproti informacím z průvodce zvedly téměř o polovinu. Cena ještě před rokem byla kolem US$30 na den, nyní je minimálně US$42. Na nové ceně se dohodly v podstatě všechny místní turistické kanceláře a všude si vyvěsily obří letáky, že pokud si turista koupí tůru levněji, určitě ho okradou, podvedou, nebo jinak ošidí....

Během odpoledne obejdeme pár těchto kanceláří a ptáme se na výlet do pampy. Program je více méně všude stejný a k našemu překvapení se nám podaří najít i kancelář, kterou spoluvlastní nějaká Češka. Ta má dnes volno, ale i tak se dozvídáme, že je vlastně jedno, kde si tůru koupíme, protože si nás stejně nějak tyto kanceláře mezi sebou přeprodají tak, aby měly pokud možno plně obsazené vozidlo, loď a podobně...

Na naši poslední otázku, jestli ví, jaké bude počasí, nám slibují, že určitě pěkně, moc jim ale nevěříme...

25.6.

Dnes ráno nás příjemně překvapí výborná bohatá snídaně, kterou máme v ceně ubytování. Na výběr je omeleta obklopená zeleninou nebo palačinky s čokoládou a spoustou ovoce, prostě paráda. :-)

U snídaně se ještě pobavíme s dalšími cestovateli o jejich zážitcích z cestování po Jižní Americe a vypadá to, že se budeme muset vypravit také do Kolumbie, kterou si většinou hodně vychvalují. Také se dozvídáme o neuvěřitelných zážitcích z výletu v džungli, kde slyšeli a viděli v noci jaguára...

Bohužel počasí je dnes úplně stejné jako včera, proto dnes určitě nikam nepojedeme a budeme raději odpočívat v hamakách, kde budeme zpracovávat naše zážitky z cesty a zvažovat další plány. Večer navštívíme kavárnu s internetem zdarma, kde konečně podávají lepší kávu. ;-) Zde se také dozvídáme předpověď počasí, dle které se počasí zlepší až za dva dny, proto ještě zítra zůstaneme ve městě.

26.6.

Včera se na hostel vrátili jiní turisté z tůry a dle zvuků v noci jsme poznali, že jim není dvakrát dobře. Ráno se u snídaně dozvídáme, že dostali z jídla na tůře salmonelózu...

Protože na nás majitelé hostelu působí příjemně, budeme jim důvěřovat a objednáme si třídenní tůru do pampy od nich. Dokonce dostaneme jako chudí Češi slevu ;-) a protože si tůru objednáváme u nich, po návratu z tůry budeme mít ubytování na jednu noc i se snídaní grátis...

Po snídani si vyšlápneme ke kříži na místní vyhlídku na jednom z vysokých kopců. Cestička nahoru je dost strmá, neupravená a po četných deštích blátitá a kluzká a často velmi blízko prudkému srázu dolů. Výhled od kříže je ale pěkný, škoda jen toho počasí...

Protože jsme přežili i cestu dolů, zajdeme si na nedělní oběd do oblíbené jídelny, pak na trh a nakonec i na autobusové nádraží, kde si na čtyři dny dopředu kupujeme lístky na cestu zpět do La Pazu.

Po zbytek dne zůstáváme na hostelu opět v hamakách a těšíme se na zítřejší výlet...

29.6.

V Rurrenabaque se vracíme na hostel, kde se opět nastěhujeme do našeho pokoje a pak jdeme zpět do centra městečka, kde vyřizujeme nezbytné drobnosti - vybereme peníze v bance (bankomat tu nemají), vyzvedneme si vyprané prádlo a skočíme si na internet, kde se dozvídáme nepříjemnou předpověď počasí pro okolí jezera Titicaca, kde by mělo být chladno a deštivo. Do tohoto počasí se nám vůbec nechce, proto se rozhodneme, že se místo toho vypravíme ještě do středu Bolívie, do města Sucre...

30.6.

Dnes ráno se naposledy nasnídáme výborných čokoládových palačinek s ovocem a přesuneme se na nádraží. Autobus do La Pazu má vyrazit v půl dvanácté, ale nakonec se tak stane až kolem jedné...

První čtyři hodiny cesty jsou opět utrpení, protože silnice je silně rozbahněná a opět se vyhýbáme stavebním uzávěrám. Po zastávce na svačinu se konečně jede po zpevněné silnici, i když to pořád není asfaltka, na kterou jsme zvyklí z Evropy. Silnice se vzápětí zúží a začne hodně stoupat do hor. Už není dostatečně široká pro dva jízdní pruhy, a tak se protijedoucí auta musí navzájem pouštět, přičemž zde platí pravidlo, že menší auto se musí vyhnout většímu. Obvykle to funguje, ale párkrát se na několik desítek minut zasekneme na místě, když se řidiči dohadují, kdo kam uhne a kdo bude muset couvat...

Kolem jedenácté večer zastavujeme na benzínce, kde máme opět možnost si zajít na toaletu (v autobuse není) a případně si něco koupit k jídlu... My už jsme ale všechny peníze utratili a další si vybereme až zítra v La Pazu.

Comments