Země‎ > ‎Austrálie‎ > ‎

Sydney

25.2.2011

Po příletu na letiště si zavoláme na hostel a zajistíme si odvoz až tam. Už dopředu víme, že náš hostel nemá úplně dobrou pověst, ale za tu relativně nižší cenu jsme to přeci jen riskli. Ubytováváme se, pokoj je překvapivě pěkný, ostatní vybavení hostelu je ale docela ostuda. Na to, kolik za ubytování platíme, by to mohlo být lepší. Za stejnou cenu jsme byli v Japonsku ubytováni v hotelu s mnohem lepším vybavením... V každém případě lokalita je zde perfektní, stačí ujít 10 minut pěšky a jsme v centru města. Proto se hned vydáváme na první procházku po městě.

Cestou míjíme pěší zónu Martin Place, kde si všímáme místního fenoménu – jíst jídlo (oběd, svačinu) venku v parku, či někde na schodech, když už není v okolí žádná lavička.

Pěší zónu využívá jako svůj ateliér tento šikovný malíř.

Na oběd si (bohužel opět) skočíme do námi neoblíbeného, ale často využívaného mekáče, kde jsou oproti Filipínám asi trojnásobné ceny, ale za dvojnásobně velké porce :-) Všímáme si, že i mezi Australany je spousta silně obézních lidí. Na druhou stranu po městě pobíhají sportovci, kteří páteční čas oběda využívají na trénink ve vytrvalostním běhu.

My se konečně dostáváme na oficiální start naší prohlídky – k observatoři, která zde v minulých stoletích mimo jiné určovala přesný čas pro lodě kotvící v přístavu.

Na stožáru na střeše je balón, který byl až do 1 hodiny odpoledne v horní poloze, načež ho obsluha observatoře přesně ve 13 hodin spustila do dolní polohy. Pro námořníky na lodích bylo nesmírně důležité znát přesný čas, protože si s jeho pomocí a s pomocí hvězd či slunce dokázali odvodit svou polohu a určit si směr do cíle své cesty.

Po krátké prohlídce observatoře se vydáváme k nejstaršímu hotelu a pivovaru

,

nejstarší pivnici

a dostáváme se k slavnému mostu spojující centrum Sydney v jižní části se severní částí města. Vydáváme se do třetiny mostu, odkud bychom se mohli v rámci dvouhodinové prohlídky dostat po železné konstrukci mostu až na jeho vrchol. Stejně tak neabsolvujeme 200 schodů v pilíři mostu na vyhlídku z jeho vrcholu a vystačíme si s výhledem z úrovně chodníku. I tak je odtud krásný výhled na přístav pod námi, na slavnou budovu opery a záliv, kde je neuvěřitelně rušno.

9394

Z mostu se vracíme zpět do nejstarší části města, kterou před 220 lety začali osidlovat první usedlíci ve stanech. Míjíme německý beerfest, kde bychom mohli ochutnat točené německé pivo v tupláku s párkem a stavíme se nakoupit vodu v obchodě, kde jsme šokovaní, kolik zde stojí litr vody – v přepočtu asi 75 Kč.

Cestou se ještě projdeme zajímavou uličkou, která se postupně zužuje, až je na svém konci široká pouhý jeden metr.

Právě procházíme nejstarší částí města, tato ulice George street je údajně nejstarší,

a stejně tak tento dům Cadmans Cottage patří k nejstarším místním domům, i když vlastně nestojí ještě ani 200 let :-)

Procházíme kolem přístavu směrem k opeře. V přístavu právě kotví obří zaoceánská loď.

Z druhé strany přístavu je vidět na slavný most.

Před operou je spousta barů, které už začínají pěkně ožívat. Po povinném nafocení úžasné budovy opery

se vydáváme směrem zpět k našemu hostelu a nejkratší cesta vede přes příjemně zelenou botanickou zahradu.

26.2.2011

Náš dnešní výlet začíná u radnice. Než se tam ale dostaneme, míjíme katedrálu Sv. Marie.

Schodiště před radnicí je opět zcela obsazené.

Těsně vedle stojí staré tržiště „Queen Victoria Building“. Před budovou je ještě impozantní socha královny Viktorie a potom také vtipná mluvící socha jejího psa, kterou ale na následující fotce neuvidíte.

Budova tržiště byla krásně zrestaurována, takže se vyplatí se tam zajít podívat.

Nedaleko odtud nacházíme také obchod s potravinami, kde se přeci jen dá vybrané jídlo koupit přijatelně draho.

Poté se vracíme do Hyde Parku, kde na nás za fontánou opět vykukuje katedrála Svaté Marie.

Z Hyde Parku vede ulice Maquarie, kde za sebou stojí řada historických domů včetně kostela, baráků pro přistěhovalce,

mincovny, nemocnice,

knihovny

a dalších budov. Jen kousek dál odtud ale začíná čtvrť s mrakodrapy.


Pod některými mrakodrapy ještě zůstaly stát původní domy, které ale působí spíš jako hračky :-)

Naše trasa nás dál provází podél muzea, kulatého mrakodrapu na Australian square, opět se procházíme přes Martin Place, kde si všímáme sídla pošty s číslem popisným 1, dále pak nejstaršího desetipatrového „mrakodrapu“ ze železa a budovy televizní stanice News 7.

Nejspíš proto, že je sobota, je celý den město plné novomanželských párů, které jezdí v luxusních limuzínách v doprovodu s družičkami a mládenci a fotí se prakticky na všech místech, které jsme si dnes prošli :-)

27.2.2011

I když hlavní lákadla města jsme už asi viděli v předchozích dnech, i dnes se vydáváme na další pokračování v poznávání města Sydney. Procházíme přes HydePark, kde krátce zajdeme do monumentu ANZAC (zkratka označující společnou armádu Austrálie a Nového Zélandu). Vevnitř je socha padlého vojáka podpíraná čtyřmi ženami (matkou, sestrou, manželkou a dítětem)

a na stropě se blyští na 120 tisíc pozlacených hvězd za každého sloužícího vojáka za první světové války.

Pak procházíme kolem nádraží do čínské čtvrti. Zde je velká tržnice, kde jsou v suterénu stánky jak na asijské tržnici a ve vyšších patrech pak evropsky vypadající obchody.

Čínský památník „Golden Water Mouth“

Brána u vstupu do ulice Dixon svůj čínský původ nezapře.

9560

Odtud už to není daleko do přístavu Darling Harbour. Cesta vede kolem spousty vodotrysků, které lákají nejen malé děti, ale i tyto velké zobaté ptáky.

Před budovou konferenčního centra je v chodníku zajímavá „potopená spirálová fontána“, kterou doprostřed protéká voda.

Pohled na moderní centrum města.

V přístavu je také námořní muzeum, kde si prohlédneme mimo jiné výstavu věnovanou žralokům. Externí expozice s těmito krásnými loděmi už bohužel nestíháme, protože v pět muzeum zavírají.

Vydáváme se proto po mostě Pyrmont zpět směrem k hostelu.

Pohled z mostu na východnější část centra.

Centrem města projíždí tato nadzemka, která nezabírá moc místa a elegantně se projíždí ve vzduchu.

Cestou domů si ještě nakoupíme potraviny v obchodě, kde využíváme samoobslužné pokladny. V Hyde Parku, kde po celý den probíhala ochutnávka nejrůznějších australských vín, sebereme prázdnou krabici na poslání balíku se suvenýry a dárky z cest a na hostelu zjišťujeme, že je jak na míru ušitá ;-).

28.2.2011

Naše čtvrtá poznávací trasa městem čistě náhodou začíná přímo u poštovního úřadu, kam odneseme naši téměř osmikilovou krabici. Krabice popluje do České republiky po moři zhruba 3 měsíce. Bohužel cena za dopravu je téměř dvojnásobná v porovnání s cenou z Hong Kongu...

Hned poté míříme směrem k vysoké umělecké škole, která je umístěna v areálu bývalého vězení.

Ještě před tím ale procházíme čtvrtí, kde se koncentrují gayové a lesbičky a když se zde držíme za ruce, nějak sem nezapadáme.

Po nějaké době se dostáváme k uměleckému dílu nazvanému Kameny proti obloze, kterému místní poněkud nelichotivě neřeknou jinak než slušně přeloženo hovínka na tyčce.

V Zeleném parku odpočíváme u fontánky, které místní říkají sloní sprcha,

poté sestupujeme ke klidnému zálivu „Elizabeth Bay“.

Nedaleko od něj stojí dům „Elizabeth Bay House“, dříve údajně nejkrásnější dům celé Austrálie.

Jeho majitel, Alexander Macleay si ze svých cest po světě dovážel nejrůznější vzorky rostlin, které pak pěstoval ve svém skleníku. V té době to zřejmě ještě šlo. Dnes je téměř nemožné letecky převézt cokoliv rostlinného původu... Při příletu do Austrálie nás všechny letušky upozornily, že z letadla nesmíme odnášet žádné jídlo (stejně jsme to dávno všechno slupli).

Po necelém kilometru se dostáváme k přístavu s doky Finger Wharf, kde byl dříve hlavní přístav obsluhující zaoceánské parníky.

Před nějakými dvaceti lety se toto místo změnilo na luxustní apartmány, hotel a restaurace.

Asi není špatné mít před bytem zaparkovanou některou z těchto jachet :-).

Zde naše prohlídka dle průvodce končí, my se ale rozhodneme podél pobřeží dojít zpět ke galerii moderního umění a prohlédnout si zajímavou výstavu. Po cestě máme možnost si znovu vyfotit krásnou scenérii Opery a slavného mostu

a také znovu centrum města

1.3.2011

Ještě včera večer jsme si zamluvili ranní odvoz na letiště tranzitem, proto v dohodnutou dobu čekáme před hostelem. Čas běží a tranzit se neblíží, proto ho jdeme zaurgovat. Ubezpečují nás, že do deseti minut auto přijede, ale po patnácti minutách ho urgujeme znovu. Jak čas utíká, naše nervozita stoupá a na dotaz, zda nám koupí nové letenky, pokud nám letadlo uletí, dostáváme jen vyhýbavou odpověď. Po opakovaných urgencích pro nás konečně přijeli. Rychle řidiče informujeme, v jaké jsme uspěchané situaci, ale on ještě jede vyzvednout jiné lidi a my už se v duchu s letadlem loučíme. Nakonec jsme na letiště přijeli 5 minut před poslední možností odevzdat zavazadla. Bylo to hodně napínavé, ale naštěstí se šťastným koncem...

Comments