Země‎ > ‎Argentina‎ > ‎

Cordoba

11.5.

Ráno nás v autobuse probouzí zhruba 30 minut před cílovou stanicí a rozdávají nám menší snídani.

Po výstupu z autobusu si na nádraží v turistických informacích vyzvedneme mapu města a vyrážíme do zamluveného hostelu. Cestou si musíme zvyknout na to, že prakticky nikde na křižovatkách řízených semafory nejsou semafory pro chodce. Ti se musí přizpůsobit, protože auta tu mají absolutní přednost. Možná i to je jeden z důvodů, proč na silnicích v Argentině zemře nejvíce lidí v celé Jižní Americe (za rok je to 7000 mrtvých a 120 000 zraněných).

V hostelu jsme ale nepříjemně překvapeni tím, že naši rezervaci zde nemají a mají volné pouze jiné dražší pokoje. Naštěstí nám doporučí jiný hostel, který je vzdálený jen několik stovek metrů. Mezitím nás majitel hostelu stačí pohostit ranní kávou a čerstvě utrženými fíky ze zahrady a zahrne nás vyčerpávajícím výčtem užitečných tipů co a kde ve městě a v jeho okolí navštívit. Protože je vidět, že se zde vyplatí zůstat déle, v druhém hostelu se rovnou ubytujeme na dvě noci.

Cordoba je druhé největší město s 1,4 milióny obyvatel. Od počátku bylo centrem vzdělanosti pro tento region, v roce 1610 zde byla založena 4. nejstarší univerzita v Americe. Místní univerzita stále patří mezi nejprestižnější v Latinské Americe a protože ve městě studuje na 200 tisíc studentů, město je díky tomu mladé a velmi „živé“. :-)

My jsme návštěvu Cordoby zahájili návštěvou Muzea paměti národa. V nenápadném domě, jen pár metrů od hlavního náměstí „Plaza San Martin“, působila tajná policejní stanice, ve které byli tajně vyšetřování a zadržováni lidé nepohodlní tehdejšímu politickému režimu. Současné muzeum ukazuje, kdo byli oběti těchto nezákonných policejních postupů, kdo byli vyšetřovatelé a jak „vyšetřování“ probíhalo. Bohužel většina textů je zde pouze ve španělštině, takže detailní informace jsme tu bohužel neměli možnost získat, ale i tak tušíme, jak nesnesitelné podmínky tu musely panovat.

Pak si zajdeme na hlavní náměstí, kde si na chvíli odpočineme a sledujeme ruch kolem. Na náměstí nelze přehlédnout tuto katedrálu.

Na oběd si zajdeme do doporučené restaurace s typickými místními specialitami, ze kterých si vybíráme Locro ( které vypadá přesně jako na těchto obrázcích) a podobně servírované jídlo zvané Humita (zde je anglický recept :-) ).

Během procházky městem si nafotíme místní architekturu jak historickou,

tak moderní.

Po obědě se vydáme k tančící fontáně před pasáží „Buen Pastor“,

kde se na sluníčku chvíli necháme vyhřívat.

Ve fontánce se rochní tato socha. :-)

Jako naši dnešní poslední atrakci si vybíráme vstup do překrásné budovy zvané Palác Ferreya, ve kterém je už méně zajímavá výstava krásného umění. Samotná budova je ale zajímavá jak zvnějšku, tak i zevnitř a protože dnes je středa a v Cordobě jsou muzea a galerie zdarma, ušetříme za vstup 2 Pesa (necelých 9 Kč :-) ). Vstupy do muzeí a galerií jsou v Argentině opravdu levné...


12.5.

Dnes jsme se rozhodli vyrazit směrem k tržnici v severní části města. Cestou k tržnici navštívíme kryptu. Při návštěvě krypty dostáváme za symbolické vstupné leták popisující působení Jezuitského řádu. V letáku nás překvapí, že zde v Cordobě působil v 17. století český architekt Johann Krauss. Krypta samotná má poněkud komplikovanou historii a během 20. století byla dokonce při rozšiřování silnice zasypána. V roce 1989 bylo rozhodnuto o jejím opětovném vykopání, takže nyní se dá pod hodně rušnou silnicí schovat v těchto klidných prostorách.

Odtud to už není daleko na tržnici, ale cestou se ještě najíme v jedné z místních jídelen. Tržnice samotná nás překvapí svojí úrovní, je zde čisto a stánky nabízejí kvalitní zboží, dokonce je tu několik téměř luxusně vyhlížejících restaurací. Na tržnici se dlouho nezdržíme, nakoupíme si pouze nějaké ovoce a pak už zamíříme zpět na jih směrem k vědeckému muzeu.

Cestou k muzeu procházíme kolem Kapucínské gotické katedrály, bohužel zavřené.

Vědecké muzeum není zas až tak úžasné, je dost povrchní a máme pocit, že je určené zřejmě hlavně dětem. Naštěstí tu alespoň narazíme na pěkné kostry dinosaurů, které byly nalezeny nedaleko v horách.

A stejně tak jako v Austrálii, i zde mají v geologické sekci dvojici vzácných kamenů až z daleké domoviny.

Na zbytek dne si zajdeme už jen na kafe a večer pak pro vyprané prádlo od pradleny, která se nám chlubí, že někdo z její rodiny (nepochopíme přesně kdo) má předky v Čechách a že díky tomu má vnoučata se světlými vlasy, což se v Argentině hodně cení. :-)

13.5.

Náš poslední den si nejprve kupujeme lístky na noční autobus do 600 km vzdáleného města Tucuman. Bude to na nějakou dobu poslední přejezd na dlouhou vzdálenost.

Spěcháme na desátou hodinu do sídla Jezuitů na prohlídku v angličtině.

Naše průvodkyně má výbornou angličtinu a skvělý zajímavý výklad. Když zjistí, že jsme z Čech, hned nás informuje o architektu Kraussovi (o něm už od včerejška víme :-)). Zároveň nás seznamuje s historií Jezuitského řádu, na který jsou zde pyšní, protože jim pomohl zvýšit vzdělanost. Na druhou stranu z jejího výkladu pochopíme, že nyní je církev se svými konzervativními názory ve společnosti jistou brzdou – například antikoncepce je zde zakázaná, potraty také...

Nicméně naše prohlídka zahrnuje vstup do kostela, který zvenku vypadá vcelku nevábně a díry ve fasádě působí, jako by byl kostel ještě stále nedostavěný.

Uvnitř je výzdoba zajímavější, možná ještě více zajímavá je skutečnost, že jeden ze stavitelů byl původem stavitel lodí, který navrhl dle svých znalostí dřevěný strop katedrály, přičemž dřevo na strop bylo nutné dovézt z více než 1000 kilometrů vzdálených lokalit. Zde v okolí totiž pořádné stromy nerostly. :-)

Na brzký oběd si zajdeme k Číňanům, kteří zde jarním závitkům říkají španělsky čínské empanády, správně pochopili, že je třeba se přizpůsobit místním zvykům. :-)

Protože se stále nemůžeme kulturně nabažit, hned po obědě zamíříme do místní galerie moderního umění.

Zde právě včera proběhla vernisáž různých umělců vystavujících zde svá díla. Jsou různého žánru (fotografie, plastiky, obrazy) a ne vždy pro ně nacházíme pochopení. ;-)

Odpoledne už máme poněkud volnější a večer zůstáváme na hostelu až do půl jedenácté večer, kdy odcházíme na autobusové nádraží, odkud přejíždíme nočním autobusem do města Tucuman.

Comments